Zase jsme o krok blíž ke kříšení vyhynulých zvířat

Jak možná víte, dvouvláknovou molekulu DNA obsahující genetický kód organismů jsou současní vědci schopní získat z rostlin a zvířat mrtvých klidně i dva miliony let. Ribonukleová kyselina ale zastává mnohem víc funkcí a hlavně má na starosti „překlad“ genetického kódu; jinými slovy, genetickou informaci z DNA převádí do struktury proteinů. Jenže je oproti DNA o dost méně stabilní.

Získat ji z vyhynulého organismu se ještě nepovedlo… až doteď. Vědci totiž molekuly RNA izolovali a dekódovali ze 130 let starého exempláře vakovlka tasmánského.

Poslední zemřel v roce 1936

Vakovlk tasmánký, někdy taky nazývaný tasmánský tygr, byl masožravý vačnatec veliký zhruba jako retrívr. Predátor, kdysi hojně rozšířený po celé Austrálii a přilehlých ostrovech, začal vymírat dávno před tím, než se na kontinentu koncem 18. století začali usazovat Evropané. Jediné místo, kde se mu dařilo, byla Tasmánie, a nakonec se tam stal endemickým druhem.

Kvůli čemu ve 20. století vyhynul, si můžete dopodrobna přečíst v našem starším článku. Poslední známý jedinec tohoto fascinujícího druhu, vakovlk chovaný v zoo v tasmánském Hobartu, každopádně zemřel na podchlazení v roce 1936.

Tasmánský tygr je ale hlavně taky jedním z několika druhů, o jejichž „oživení“ se dlouhodobě teoretizuje a RNA nás k tomu okamžiku může posunout o mílový skok. V současnosti jsme asi nejblíže tomu s pomocí genetiky zařídit, aby se po Zemi opět procházeli mamuti; respektive zcela nový druh sestavený z genomu tohoto dávno vyhynulého tvora a asijského slona.

Na druhou stranu, někteří vědci dokonce tvrdí, že brzy možná budeme schopní geneticky stvořit dokonce i dinosaury, které slibuje třeba firma Elona Muska. A to už zní skutečně trochu jako sci-fi…

Jasný pokrok

Fakt, že se vědcům pomohlo najít a dekódovat RNA u vakovlka, je ale pořád hlavně obrovským vědeckým úspěchem, který nás tak jako tak posune v poznání zase o něco dál. Protože například tam, kde DNA pouze poskytne informaci, jak stvořit svalovou buňku, je RNA zodpovědná třeba i za to, aby se buňky vyvinuly do různých svalových tkání, a vědci tak díky ní o organismu samotném zjistí daleko víc.

Zdroj: Reuters, Genome.cshlp.org, CNN, New Scientist