Komodský drak spolknul během pár vteřin celou laň. Děsivé video vypadá jako z hororu
Varan komodský je obr mezi ještěry. I tak pro vás ale bude překvapením, jakým tempem je schopen polknout svou kořist.
Ne nadarmo se těmto obřím ještěrům někdy říká „komodský drak“. Jejich těla měří průměrně 2,6 metru, váží zhruba 50 kilo a jsou to tím pádem nejmohutnější ještěři, které na planetě máme. A není radno si s ním zahrávat.
Mohlo by vás zajímat: Ohromný varan překvapil zákazníky v obchodě. Z regálů si udělal prolézačku
Dokáže být velice mrštný, jeho kousnutí je jedovaté a naprosto běžně udolá i obrovskou kořist – divoké prase, buvola, a především místní jeleny a laně. Najednou zvládne polknout i zvíře o hmotnosti blízké osmdesáti procentům ještěrovy váhy… a to bleskovou rychlostí.
The Komodo dragon is the largest extant species of lizard & can eat up to 80% of its body weight in one meal
— Massimo (@Rainmaker1973) January 9, 2024
While it mostly eats carrion, the view of a goat or a deer that gets swallowed in few bites is truly impressive.
[📹 Freezone]https://t.co/Q7L3kUtJHb
Něco takového varani dokážou díky svým volně členěným čelistem, pružné lebce a faktu, že se jejich krk i žaludek dokážou několikanásobně roztáhnout.
Špinavá tlama nebo jed?
Varan komodský (Varanus komodoensis) obývá souostroví Malé Sundy a podle jednoho z tamních ostrovů, Komodo, dostal také jméno. Lidé ho tam objevili teprve na začátku 20. století.
V roce 1969 si jeden americký biolog, Walter Auffenberg, všiml, že zvířata pokousaná varany umírají na ošklivé infekce. Do své knihy tehdy uvedl domněnku, že tento fenomén způsobují bakterie ve varaních tlamách. Tenhle mýtus se z nějakého důvodu ujal natolik, že jste tohle vysvětlení možná zaslechli i vy.
Vědecký výzkum ale v roce 2009 odhalil, že varani mají ve skutečnosti jedové žlázy. Nepoužívají je ovšem stejně jako třeba hadi – jed při kousnutí vyteče varanovi do tlamy. U kořisti potlačí strážení krve a způsobí dramatický pokles krevního tlaku, který pro zvíře nezřídka znamená fatální šok.
Zdroj: National Geographic, PNAS, Smithsonian’s National Zoo