Jed varanů komodských – fámy a fakta

Vzhledem ke své velikosti to vypadá, že největší žijící ještěři současnosti snad ani jed nepotřebují. Ale „komodský drak“ je skutečně jedovatý. Jenže jinak, než se dlouhou dobu myslelo.

Jak se Evropa dozvěděla o komodském drakovi

V roce 1910 dostal poručík Jacques Karel Henri van Steyn van Hensbroek od nizozemské koloniální správy umístěnku na ostrově Flores ve východní části Indonésie. Právě tady se doslechl o obrovském krokodýlovi vyskytujícím se na nedalekém ostrově Komodo. V rámci své přirozené zvědavosti a možná i v touze po dobrodružství se rozhodl na vlastní oči zjistit, co je na tvorovi, jehož rozměry měly být vpravdě bájné, pravdy.

Jedno ze zvířat se mu podařilo ulovit, což se neobešlo bez fotografování. Následně fotografie i kůže tehdy neznámého ještěra (i Hensbroekovi došlo, že se nejedná o krokodýla) doputovala k řediteli Zoologického muzea a Botanické zahrady v Buitenzorgu. Pieter Ouwensov si uvědomil, že toto zvíře je pro vědu nové a publikoval první formální popis zvířete, které nyní známe jako varana komodského, Varanus komodoensis.

Bakterie? Dnes už ne

Vědci dlouhou dobu předpokládali, a dokonce seriózní tisk tuto teorii podporoval, že varani komodští (Varanus komodoensis) jsou jedovatí kvůli patogenním bakteriím, které si v tlamě „pěstují“ kvůli zbytkům hnijícího masa ulpělého mezi zuby.

Teorii jedovatých bakterií podporoval i věhlasný popularizátor vědy a biolog David Attenborough. Na první pohled to znělo poměrně logicky: varani jsou dravci, ale živí se i mršinami, což znamená, že nepohrdnou masem infikovaným bakteriemi. Jelikož varani zrovna neholdují ústní hygieně, není divu, že tlamu mají osídlenou slušným společenstvem bakterií, včetně oněch patogenních.

Ty se při kousnutí oběti dostanou do jejího krevního oběhu, díky čemuž dojde k otravě krve, tedy k sepsi organismu. To spolu se zraněním od kousnutí mělo stačit k tomu, aby se oběť změnila na oběd. Jenže vzorky (stěry) odebrané různým varanům v zoologických zahradách sice patogeny prokázaly, ale ne v takovém množství, aby to mohlo zásadním způsobem ovlivnit přežití či smrt loveného „oběda“. Rozbor slin 39 varanů odhalil kolem 60 druhů patogenních bakterií, které vedly úhynu pokusných myší, jimž byly vpíchnuty do krevního oběhu. Jenže je rozdíl mezi myší a buvolem.

Objev jedové žlázy

Jedy, jimiž varani disponují, potlačují strážení krve a mimo jiné způsobují dramatický pokles krevního tlaku. Velmi rychle se dostaví šok a dlouhodobé krvácení, což má za následek další pokles krevního tlaku. Když varan v singapurské zoo kousl svého ošetřovatele, muž zápasil s krvácením celé čtyři hodiny. Jenže to neodpovídá na otázku, odkud se toxin ve varanovi bere. Tuto záhadu pomohla odhalit až magnetická rezonance, která ve spodní čelisti ukázala žlázu. Pitva pak její existenci definitivně potvrdila.

Výsledek je jednoduchý: varan dokáže nebezpečně kousnout (jsou prokázány případy útoky na člověka) a do rány zavést nejen bakteriální infekci, ale i účinný jed „vlastní výroby“.

Text: Topi Pigula