Hobiti nejsou výmysl z Pána prstenů. Podobně malí lidé skutečně existovali

V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. Touto větou začíná román spisovatele J. R. R. Tolkiena Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, který vypráví o laskavém, ale houževnatém národu z fiktivní Středozemě, který se kromě chlupatých nohou a špičatých uší vyznačoval malou výškou. Nikdo patrně nepochybuje, že jde v tomto případě pouze o pohádku. Přesto ale vědci už dříve přišli s poznatkem, že na naší planetě lidé podobní hobitům skutečně existovali. Dosud se však přeli, kdy oni přísloveční hobiti žili, s kým jsou příbuzní a zda se případně křížili s dalšími vývojovými druhy člověka.

Těmito otázkami se zabývá nový výzkum Univerzity v Adelaide publikovaný v odborném časopise Nature Ecology & Evolution, který vychází z objevů v letech 2004 a 2019. Tehdy vědci našli na ostrově Flores a Filipínách pozůstatky dvou vyhynulých druhů lidí, kteří se – stejně jako Tolkienovi hobiti – vyznačovali malým vzrůstem a celkově odlišnou antropologií v porovnání s Homo erectus a Homo sapiens. Jejich výška se pohybovala přibližně kolem jednoho metru, hmotnost nepřevyšovala 30 kilogramů a dnes o nich mluvíme jako o Homo floresiensis a Homo luzonensis.

Křížení s Homo erectus?

Na ostrovech jihovýchodní Asie se však kromě těchto druhů v době před 50–60 tisíci lety pohybovali také příbuzní neandertálců přezdívaní denisované, o nichž ale v porovnání s hobity nevíme takřka nic. Jejich přítomnost je zachována v DNA lidí obývajících zmiňovaný region, jenže z archeologického hlediska byla objevena pouze část prstní kůstky. Vědci z týmu Joaa Teixeiry si proto pokládali otázku, kam se denisoviané poděli a začali se vracet k hobitům, kteří by na tuto otázku mohli přinést odpověď.

Ačkoliv studie odmítá, že by docházelo ke křížení Homo sapiens a některého z hobitích druhů, ke křížení s denisovany docházet mělo. Protože však po nich v jihovýchodní Asii nic nezbylo, Teixeira se domnívá, že „ztracenými“ denisovany mohou být právě zástupci Homo floresiensis či Homo luzonensis. Znamenalo by to, že se metr vysocí zástupci lidí příliš neliší od člověka našeho typu a křížit se mohli už se starším Homo erectus.

Příbuzní víc, než bychom čekali

Za účelem poskytnutí dalších důkazů uskutečnil australský tým vědců 400 testů DNA vybraných lidí, z nichž více než polovina obývá jihoasijský region. Vědci hledali klíčové genetické podpisy vzájemného křížení, protože nemají přímé DNA těchto starších druhů a hledají v podstatě jehlu v kupce sena. Přesto spoluautor studie Chris Stringer z londýnského přírodovědného muzea uvádí, že ke křížení nedocházelo a archeologové stále něco přehlížejí. Jistou možností totiž je, že první objevená zkamenělá těla domnělých Homo sapiens v oblasti patřila ve skutečnosti denisovanům. V tomto bodě se ale nelze o nic pevného opřít.

Závěr studie tedy předkládá teorii, že se druhy vzájemně buďto vůbec nepotkaly, anebo jejich křížení bylo pouze spojením velmi podobného genomu. Ten následně nevytvářel žádné odchylky a stopy, které by bylo možné po desítkách tisíců let pozorovat v DNA dnešních lidí. Tím by byla potvrzena příbuznost hobitích druhů s naším typem člověka.

Bude nicméně velmi zajímavé sledovat, jaké další objevy přinese pátrání na Borneu, Sumatře či Sulawesi, které by mohly být případným pohřebištěm denisovanů.