Skutečný demogorgon ze Stranger Things: Existuje zvíře, které ho nápadně připomíná

První řada populárního seriálu Stranger Things představila skutečně děsivého záporáka jménem Demogorgon. Vzhled této bytosti z alternativní dimenze vycházel z deskové hry Dungeons & Dragons a ikonický zjev Demogorgona v posledních letech téměř nešlo přehlédnout: štíhlé, protáhlé postavě dominovala hlava, na níž se nenacházel tradiční obličej, nýbrž pouze velká zubatá ústa obklopená kožními částmi připomínajícími okvětní plátky. Na celé stvůře je však nejznepokojivější, že v přírodě existuje její děsivý předobraz.

Inspirace přírodou

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus) totiž dokáže rozvinout své tváře jako květinu a nápadně se tak podobá fiktivnímu Demogorgonovi. Na krajích tlamy má kožní řasu načervenalé barvy, která se jako vějířek rozevírá nikoli pro účely námluv, nýbrž zastrašování. Obvykle jsou tyto ukázky překvapivě barevných částí těla využívány k zaujetí potenciálních pářících protějšků, ale podle nedávného výzkumu se agamka tímto znepokojivým způsobem snaží odradit predátory.

„Nápadně zbarvené signály se mohou vyvinout prostřednictvím sexuálního výběru v ozdoby nebo výzbroj, čímž jejich nositeli propůjčí kondiční výhodu,“ uvádějí autoři článku publikovaném v časopise Biological Journal of the Linnean Society. „Nápadné barvy se mohou naopak vyvíjet také přirozeným výběrem jako buď varovné signály, nebo snahy odradit predátory od útoků. Zatímco se nápadné barevné skvrny mohou vyvinout k jednomu účelu (např. indikátor nějaké kvality), později mohou být přejaty pro účel jiný (např. k obraně proti predátorům).“

Vyděšení nepřítele

Vědci k těmto zjištěním dospěli prostřednictvím sledování několika desítek agamek ve výběhu. Jedinci stejného pohlaví proti sobě tyto kožní tváře nerozevírali, totéž platilo i ve smíšeném výběhu, kde se naráz vyskytovali samci i samičky. Zastrašení potenciálního soka v lásce ani zaujetí partnerky tedy nebylo cílem tohoto chování, jež se projevilo pouze poté, co výzkumníci agamkám ukázali obrázky různých predátorů – především jiných ještěrů, v malé míře i letícího sokola (přestože před ním se agamky snažily spíše schovat).

Podle vědců je zapotřebí dalšího zkoumání pro zjištění, jestli tato strategie skutečně funguje. Na rozdíl od zmíněného Demogorgona totiž kožní řasy agamek neukrývají množství ostrých zubů, nýbrž slouží spíše ke zmatení nepřítele – k překvapení plynoucího z toho, že zdánlivě neškodný tvor náhle změní svou podobu.

ZDROJ: IFLScience