Nekrofilie u ještěrů prokázána. Má evoluční smysl jako u žab?

Brazilský zoolog Ivan Sazima čekal při průzkumu deštného pralesa na jihovýchodě své země všechno možné. Ale že se stane historicky prvním svědkem nekrofilie u plazů, to neočekával.

Přímo před sebou, kousek od cesty spatřil dva ještěry druhu teju pruhovaný. Samec se pářil se samicí, která byla na první pohled mrtvá… U několika jiných druhů plazů už byla nekrofilie zaznamenána, u tejuů to však bylo úplně poprvé.

Samec samici olizoval, což je klasická ukázka pokusu o námluvy u tohoto druhu. Pak se pokoušel o penetraci, trvalo mu to pět minut. Páření s mrtvou samicí mu narušilo až hejno hus, které ještěra vyděsily, a on prchl do džungle.

Biolog se na místo činu vrátil druhý den, to už se tělo samice začalo rozkládat – ale ani to nevadilo dalšímu samci, aby se s ním téměř hodinu pářil. Spářil se s ní rovnou několikrát – vždy si po náročné fyzické aktivitě na těle samice na chvíli zdříml a pak pokračoval znovu. Ivan Sazima to celé podrobně popsal v lednovém vydání odborného časopisu Herpetology Notes.

Co z toho?

Toto téma dlouho zoologové ignorovali – z pochopitelných důvodů. Kromě anekdotických zmínek se první opravdový důkaz o něčem podobném objevil roku 2010, kdy jeden brazilský biolog sledoval, jak se páří živý samec ještěra anejvy s mrtvým samcem téhož druhu. Další doklad pochází z Kalifornie – tam došlo k nekrofilii u leguána leopardího.

Co z toho?

Proč se zvířata páří s mrtvými příslušníky svého druhu, není zatím úplně dobře popsané. Zřejmě proto, že „jsou uvedena v omyl“, jak by napsal nějaký právník. Případ z Brazílie je velmi klasickým případem: samec si zřejmě myslel, že samice je ještě živá. Mohla za to silnice.

Protože zvíře leželo na horkém asfaltu, mělo stejnou teplotu jako okolní vzduch. A ještěři se orientují především pomocí orgánů, které vnímají teplo – tudíž samice vypadala zcela živá… Navíc její tělo zřejmě vydávalo feromony, které samce lákají.

Celé to ale může být ještě podivnější. Nejnovější výzkumy totiž ukazují, že nekrofilie může mít i evoluční smysl. Například u žab Rhinella proboscidea jsou samice při hromadném páření často umačkány k smrti. Samci přitom ještě stihnou oplodnit vajíčka a hromada mrtvých žabích těl tvoří ideální prostředí, kde se mohou vylíhnout…