Delfíni jsou hloupější než akvarijní rybičky, tvrdí vědci

Usměvaví delfíni Zdroj: Thinkstock

O úžasné inteligenci delfínů neexistuje jediný důkaz, říká vynikající vědec. Má pravdu?

Delfíni jsou možná mnohem hloupější než akvarijní rybičky nebo kuřata. Inteligencí je možná překonávají dokonce i mouční červi, odvážně tvrdí Paul Manger z jihoafrické univerzity ve Witwaterstandu.

V nové studii, kterou tento vědec nedávno vydal, píše, že inteligence delfínů je systematicky přeceňovaná a většina výzkumů, která ji zkoumala, je zcela nevěrohodná. Proč? Podle Mangera jsme si do delfínů jen projektovali naše představy a pak jsme se je snažili dokazovat. Jako ukázku omezené inteligence uvádí jejich neschopnost přežít: i akvarijní rybky se pokoušejí vyskočit z akvária, aby si zachránily život – delfíni se ale ani nepokoušejí vyprostit, když se zapletou do rybářských sítí…

Podobné je to se zprávami, že delfíni dokážou používat nástroje. To se zakládá jen na několika pozorováních, jak delfíni cosi dělají s mořskými houbami v čelistech u dna moře. Ale co přesně, to už vlastně biologové nikdy pořádně nepozorovali. Manger se vyrovnává i s tím, že se podařilo delfíny naučit rozpoznávat až 40 znaků abecedy. Stejný úspěch totiž zaznamenali vědci i v případě papoušků a lachtanů.

Němí delfíni?

A co řeč? Objevuje se mnoho spekulací o tom, že delfíni mají jazyk, že se oslovují něčím jako jmény. Ale podle posledních výzkumů tato řeč vlastně nemá žádný systém a není ničím jiným výjimečná. To netvrdí jen Manger, ale například také zoolog Justin Gregg.

Jak tedy vlastně představa o superinteligentních delfínech vznikla? Za mnohé může velikost jejich mozku, která je opravdu výjimečná. Delfíní mozek totiž váží víc než ten lidský – váží 1800 gramů a zabírá 0,9 procenta delfíní hmotnosti. Jenže to ještě neznamená inteligenci. Podle Mangera a dalších biologů většina delfíního mozku funguje jako izolace. V chladné mořské vodě se totiž musí citlivá mozková hmota chránit před mrazem – a za to zodpovídá většina mozkové tkáně. Ta je navíc poměrně jednoduchá; zejména když ji porovnáme se strukturou mozku lidského nebo opičího.

Za většinu představ o tom, že delfíni jsou skoro tak chytří jako lidé, může neurobiolog John Lilly. Ten v 50. letech 20. století studoval delfíní mozky pomocí elektrošoků. Podle dnešních měřítek velmi drastickými metodami: když do delfíního těla pustil silný elektrický výboj, delfín na to reagoval zvláštními hlubokými zvuky. Lilly uvěřil, že delfíni se tak snaží komunikovat se svým mučitelem. Delfíni se pro něj stali posedlostí a posláním: zkoušel společně s nimi meditovat, podával jim i sobě LDS a pokoušel se o propojení vědomí. Vypracoval svéráznou filozofickou teorii, v níž naznačoval, že jsou delfíni inteligentnější než lidé – a řada jeho myšlenek se dostala do povědomí společnosti.

Opozice proti opozici

Většina specialistů na delfíny je z Mangerovy knihy značně rozezlená. Podle biologů si Manger všímá jen detailů vytržených z kontextu a uniká mu celkový obraz. Například neuroložka Lori Maronová upozorňuje na výjimečnou schopnost delfínů spolupracovat: v jejich hejnech vznikají složité sociální vztahy, existují tam boje o moc i dominanci.