Chystáte se na „Kanáry“? Podívejte se, čím vás Tenerife a Fuerteventura překvapí

Výška a stáří

Sedm obydlených ostrovů, které známe jako Kanárské ostrovy, je součástí Makaronésie (Azory, Madeira, Kanárské ostrovy a Kapverdy). Touhle v podstatě nudnou větou můžete někde ve společnosti zaperlit, protože bioregion Makaronésie moc lidí nezná. Různá výška jednotlivých Kanárských ostrovů má zajímavý vztah k výšce a geologickému stáří – zjednodušeně se dá říci, že čím je vyšší, tím je mladší.

Orchideje z Tenerife

I když je Tenerife vyhledávané zejména milovníky klasické plážové dovolené, na své si tady přijde i botanik. Orchideje jsou pro svou eleganci zvané coby královny mezi rostlinami a kdo vyrazí na Tenerife, může narazit například na Orchis canariensis. Druhové jméno „canariensis“ naznačuje, že se vyskytuje pouze na zmiňovaných ostrovech, nicméně ne na všech. Konkrétně tento druh se vyskytuje nejen na Tenerife, ale i na Gran Canarii, El Hierru, La Gomeře a La Palmě. Botanické výpravy i fotografové dokládají i druhy Barlia metlesicsiana, Habenaria tridactylites, Gennaria diphylla, Neotinea maculata. O ptácích z Kanárských ostrovů jsme psali jinde, takže jen potvrďme, že se nejmenují podle zdejších přirozeně se vyskytujících kanárů.

Fuerteventura endemická

Podívejme se na zajímavé “kousky" z přírody Fuenteventury. Například stálezelený keř Myrica faya má jedlé plody připomínající moruše. Odborný časopis Journal of Agricultural and Food Chemistry uveřejnil zprávu o tom, že jsou novým zdrojem zdraví prospěšných antioxidantů. Jiným z ostrovních endemitů je Euphorbia handiensis, který laik může považovat za kaktus, nicméně pravověrný sukulentář ví, že jde o pryšec. A navíc pěkně vzácný, jinde ho totiž nenajdete. Kaktusy nemají na Kanárských ostrovech co dělat – jde totiž o americkou záležitost. Tento druh vede Světový svaz ochrany přírody jako ohrožený a ve své Červené knize udává, že za jeho úbytkem v některých místech může stát snaha sběratelů ho vlastnit.

Vyskytuje se na dvou územích, Gran Valle a Valle de los Mosquitos, přičemž oblast rozšíření je pouhopouhých 12 kilometrů čtverečních. Chráněný je nejen podle španělských zákonů, ale i podle mezinárodních úmluv, což zvyšuje jeho cenu na trhu. V praxi to znamená, že pokud byste si hio chtěli přivézt a byli na letišti odchyceni, vystavujete se riziku trestního postihu – přesně podle pravidla, že neznalost zákona neomlouvá. Na první pohled běžnou rostlinou je štírovník Lotus lancerottensis. “Roste na písčitých a štěrkovitých místech v pásmu sukuletního buše a místech potenciálního výskytu teplomilných křovinatých lesů. Na Lanzarote a Fuerteventuře běžný druh i na antropicky narušených stanovištích,” píše o něm Naděžda Gutzerová na serveru botany.cz. Jenže ono slovo “běžný” se vztahuje ne na dva zmíněné ostrovy, jinde by se přirozeně vyskytovat neměl, ovšem server Global Biodiversity Information Facility udává jeho výskyt i na Madeiře.

Ostrov, který je druhým největší v souostroví, a průvodci se rádi chlubí tím, že v rámci ostrovů má nejdelší pobřeží, na kterém je více než 150 přírodních širokých pláží. Zejména ty na východě jsou neustále dotovány pískem ze zhruba 100 km vzdálené Afriky. Není bez zajímavosti, že všichni savci, snad s výjimkou netopýrů, byli na ostrov importováni. U turistů je oblíbená veverka berberská (Atlantoxerus getulus), která je v letoviscích tak oprsklá jako… zkrátka jako lázeňská veverka.

Dá se v letoviscích krmit z ruky a nestydí si občas něco vzít bez dovolení či nabídnutí. Na ostrově nejsou hadi, což bezesporu mnoho turistů potěší, a zároveň množství gekonů (ano, to jsou ty ještěrky s přilnavými tlapkami, které dokážou běhat po stropě). Pokud na ostrově narazíte na ježka, nenechte se zmást, nejde o druh vyskytující se u nás, ale o ježka alžírského (Atelerix algirus), který je tomu našemu extrémně podobný. Od ježka západního se liší světlejším zabarvením a o něco menší velikostí.

Nicméně ten, kdo Fuerteventuru navštívil a neuvízl jen v plážovém resortu, bezesporu bude vzpomínat na sopky a lávu. Lávové proudy většinou holocenního stáří pokrývají velkou část ostrova. Samotný ostrov se v rámci vulkanické činnosti začal formovat asi před 17 miliony lety, přičemž další desítky let byl schován pod hladinou jako podmořský vulkán. Nejvyšší bod, 807 metrů vysoký Pico de la Zarza, je také zbytkem do sebe zhroucené sopky.

Na Kanárských ostrovech lze surfovat, slunit se, válet na pláži a pít pivo… a nebo se také vzepnout k aktivitě a vyrazit za místními krásami. Hojný výskyt slova „endemit“ v tomto článku napovídá, že spoustu organismů prostě jinde v přírodě neuvidíte.

Text: Topi Pigula