Nesnesitelná bolest a hrozba smrti. Podívejte se, jak vypadá útok červených mravenců na člověka
Mistři bolesti S1 (3) – Útok červených mravenců
Mravenci jsou zajímavá stvoření. Máloco má ve hmyzí říši tak blízko k formě civilizace a málokterý hmyz je tak dokonale organizovaný. Jakmile se ocitnou v ohrožení, jsou schopni koordinovaného a velice bolestivého útoku.
Červené mravence najdeme především v Jižní Americe, jejich mraveniště bychom ale hledali delší dobu. Vyhledávají totiž spíše podzemní prostory, kde velice pečlivě a organizovaně udržují své obydlí. Stejně jako u budování mraveniště panuje přísná dělba práce i v odvětví shánění potravy. Mravenčí průzkumníci zkoumají terén a hledají vhodnou potravu. Tu představují semena rostlin, a jakmile průzkumníci najdou místo s jejich výskytem, vrátí se do mraveniště upozornit dělníky. Ti následují pachovou stopu, kterou průzkumníci vyznačili, a semena následně seberou.
Červený mravenec Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Červený ohnivý mravenec Solenopsis invicta Zdroj: iStock
Ohnivý mravenec (Solenopsis invicta) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Červení mravenci jsou výborně organizovaní Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Červení mravenci sbírají po okolí semena Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Čtěte také: Revoluční objev v diagnostice: Mravenci dokážou v moči rozeznat rakovinu, dokázali vědci
Volání do zbraně
Ve značném množství pak semena skladují ve velkých sýpkách. Sběr semen je užitečný i pro blízkou flóru, protože ji mravenci čistí okolní prostor, jímž může prorůstat. Některé druhy červených mravenců, například mravenci střihači, dokonce pěstují ve svém mraveništi houbu. Ta je schovaná až 5 metrů pod zemí a vysílá mravencům potřebné chemické signály, podle nichž jí mravenci nosí potřebné živiny.
Třebaže červení mravenci žijí především z vegetace a mršin jiného hmyzu, které najdou, není žádný důvod je považovat za neagresivní druh. Právě naopak, jejich útok na případného vetřelce je koordinovaný, efektivní a velice bolestivý, jak se přesvědčí moderátoři pořadu Mistři bolesti na Prima ZOOM, kteří se odhodlají zjistit, co udělají červení mravenci s jejich rukou na svém území.
„Přiloží čelisti, které způsobí velmi bolestivé kousnutí. Poté oběť bodají a vstřikují velkou dávku jedu. Jejich jed obsahuje alkaloid, který obsahuje feromon. Ten zburcuje ostatní mravence k útoku. Následkem může být několikadenní otok a nesnesitelná bolest,“ popisuje jejich bolestivou taktiku biolog Adam Thorn. Kromě toho může jed červených mravenců způsobit těžkou alergickou reakci, kterou ne každý přežije.
Zdroje: Extension Entomology/Entomology