Nelítostný zabiják. Podívejte se, jak malý brouk uloví daleko větší žábu

Že žáby loví hmyz, ví každé malé dítě. Platí to koneckonců už 20 milionů let, tedy zhruba od doby, kdy se po Zemi procházeli první dinosauři. Asi si proto dokážete představit překvapení odborníků, když poprvé odhalili lovecké schopnosti jedněch brouků z rodu Epomis. Jak jejich larvy, tak dospělí brouci, jsou nelítostní zabijáci obojživelníků.

Způsob lovu ještě není prozkoumaný

Jak se sami přesvědčíte v následujícím videu, brouk s latinským názvem Chlaenius circumscriptus, který žije na území Izraele, napadá i o mnoho větší žáby, a přesto se mu daří vyhrát. Výzkumníci vypozorovali, že jakmile se Chlaenius do žáby zakousne, obojživelníka to zpomalí a mnohdy i paralyzuje.

Přečtěte si také: Postrach hadů je proti jedu imunní a útočí i na spící lidi. Podívejte se, jak loví

Jestli do oběti nějak vstřikují jed nebo jí jen dobře mířeným kousancem přeruší důležité svaly, odborníci stále zkoumají, přiklánějí se však spíš ke druhé variantě. Tak či tak, žába vzájemný souboj skoro vždycky prohraje.

Děsivé zabijácké larvy

Fascinující je, že larvy těchto brouků jsou ještě brutálnějšími žabími zabijáky. A jejich taktika lovu je naprosto bezkonkurenční. Jakmile spatří žábu, okamžitě se jí ukážou – roztáhnou kusadla, vystrčí tykadélka a tančí svůdný taneček, aby vypadaly co nejchutněji.

Jakmile hladový obojživelník vystřelí k larvě jazykem, aby si na lákavém soustě pochutnal, znamená to pro něj smrt. Larva se občas zakousne do samotného jazyka, někdy si počká, až ji jazyk donese do úst, a zakousne se až tam… každopádně se ale už nepustí. Svou oběť začne zaživa pojídat, vysávat všechny její tělesné tekutiny a provrtává se stále hlouběji do útrob těla, dokud z žabky nezbyde jen kostra.

Pokud se žábě nějakým zázrakem podaří larvu spolknout, skončí to pro ni vlastně ještě hůř. Vyprávět by o tom mohl Gil Wizen, odborník na hmyz, který se studiu chování brouků a larev Chlaenius circumscriptus věnoval deset let.

„Neměl jsem tehdy k dispozici velké množství exemplářů,“ vzpomíná, „a když jsem viděl, že moji larvu ropucha spolkla, ihned jsem si pomyslel kruci, o jednu jsem přišel! Bylo to ale poprvé, kdy se jedné z pozorovaných žab něco takového povedlo, a tak jsem natáčel dál.“

Wizen sice nečekal, že by se ještě mělo něco dít, to se však šeredně spletl. „Po dvou hodinách žába larvu vydávila, a z toho, jak obě vypadaly, bylo očividné, že larva celou tu dobu žábu prostě pojídala zevnitř. Ihned po vyvržení svou oběť napadla znovu, tentokrát zvenčí, a nerušeně pokračovala v hostině.“

Čtěte také: Už ne zelené, ale černé. Žáby v Černobylu se přizpůsobují radiaci

Rod Epomis patří ke střevlíkovitým, jeho příslušníky najdeme v Africe a v Evropě, a jsou to známí predátoři. Většina z nich ale napadá výhradně bezobratlé – šneky, slimáky, nebo třeba housenky.

Zdroj: Gilwizien.com, ZooKeys, National Geographic, PLOS One.