7 věcí, které jste netušili o ďáblech (medvědovitých)

My už naštěstí víme, kdo stojí za oním hrůzným skřehotáním. Jsou to skutečně ďáblové, ovšem ve své nejroztomilejší podobě. Mají čtyři nohy, černou srst a oči jako korálky. Jsou tu, aby zachránili svůj druh. Jsou vyvolení.

V minulé epizodě třídílného dokumentu Ostrov plný ďáblů jsme se seznámili s partou šelmiček, které prošly důkladnými testy, aby byly vyslány na životně důležitou misi. Zatímco v Tasmánii, jejich původním a jediném domově, hubí ďábly medvědovité infekční rakovina tlamy, ostrov Maria dosud neměl o jejich existenci ani tušení. Nyní se ovšem karty poněkud zamíchaly. Čtrnáct jedinců tasmánských ďáblů vychovaných v zajetí bylo vypuštěno do křehkého ekosystému ostrova, aby zde založili novou, rakovinou nedotčenou generaci svého druhu.

A jak si vedou první dny a týdny v novém prostředí? Bez pravidelné dávky krmení? Bez úkrytu, který jim dosud budoval člověk?

Sledujte s námi úsměvné šlamastiky malých průzkumníků, dramatická setkání s ostatními obyvateli ostrova i drsné zásahy matky přírody. Co řeknou ďáblové na turisty? A přežijí rozkošní tučňáci nejmenší příchod nových obyvatel?

Co jste o ďáblech medvědovitých možná nevěděli:

1. Jsou lovci i mrchožrouti, čímž působí ozdravně na ekosystém, ve kterém se nacházejí.
2. Žijí samotářsky a jejich vzájemná setkání se obvykle neobejde bez křiku a krve. Právě kvůli tomuto jejich neblahému zvyku se v Tasmánii rychle šíří nakažlivá rakovina.
3. Přes vzájemné šarvátky, pokud ďáblové najdou-li mršinu, kterou by sami nesnědli, přivolají k hostině ostatní svým pekelným řevem.
4. Mají velmi dobrý čich a vycítí mrtvé tělo na míle daleko.
5. Jejich čelisti jsou tak silné, že jsou schopni prokousnout plech.
6. V Tasmánii jsou hlavními nepřáteli ďáblů zdivočené kočky. Díky rvačkám navzájem redukují své počty.
7. V přírodě jsou ďáblové nočními živočichy. Naši malí hrdinové však byli vychováni člověkem a jsou proto přizpůsobeni lidskému režimu dne.

Jana Pacolová