5 kroků, jak vrátit vodu do krajiny

"Nenajdeme-li v nejbližší době vůli a prostředky změnit dosavadní přístupy, které naši krajinu dlouhodobě zbavují vodních zdrojů, stane se nedostatek vody pro Českou republiku podobným problémem, jakým je již dnes pro řadu zemí," citoval v roce 2005 předsedkyni Technologické agentury ČR Rut Bízkovou magazín Týden. O patnáct let a několik vlád později se její slova naplňují. Ukazuje se, že sice jako jednotlivci nemůžeme změnit trend oteplování planety, ale můžeme změnit mizení vody z naší krajiny. Přesto to neděláme. V čem tkví šance?

Krok 1: Zvětšit rozsah vodních ploch a délku toků

V tomto bodě nejde o stavbu velkých přehrad, jak by se mohlo zdát, ale „pokřivení“ dnes napřímených, ale kdysi meandrujících toků. Ovšem jde o komplikovaný zásah do krajiny, neboť často už „není místo“. Tam, kde kdysi byly klikatící se meandry, jsou dnes pole, silnice či inženýrské sítě a pozemky samotné často změnily majitele. Teprve po desítkách let se ukazuje, jak dramatické následky má komunistické zcelování pozemků.

Krok 2: Zadržet vodu v krajině

Opětovné zavodnění znamená naplnit nivy, obnovit staré a zhotovit nový tůně a rybníčky a pomocí revitalizace zvětšit plochy rozlivů. Zřízení mokřadů bude mít nejen pozitivní vliv na místní mikroklima, ale i na zvýšení biodiverzity. Velkoplošné vysušování krajiny začalo v 19. století. „Nejprve v rámci protipovodňových opatření, později také pro rozšíření plochy zemědělské půdy, v posledním období meliorací v 70. a 80. letech 20. století pak rozumné důvody dokonce mnohdy chyběly,“ píše Václav Cílek spolu s Vojenem Ložkem a dalšími autory v knize Obraz Krajiny: Pohled ze středních Čech.

„Malý vodní oběh, kdy byla voda zadržena v krajině v přirozených zásobnících (například v lesích, mokřadech, meandrujících tocích,) odpařila se tu a ve srážkách spadla na stejném místě, byl nahrazen velkým oběhem, kdy jsou vodní srážky odvedeny pryč rychleji, než se stačí odpařit,“ vysvětlují v knize. Václav Cílek v pořadu Ekoprůkopníci dodává. „Na jednu stranu hrozí víc povodní, na druhou stranu hrozí víc sucha a to dokonce i v rámci jednoho roku. Je zvláštní, že lék jak na sucho, tak na povodně, je jeden. A to udržet co nejvíc vody v krajině.“

Krok 3: Zvýšení podílu zeleně v krajině

Desítky let se mluví o změně skladby smrkových monokultur a přesto jsou stále vidět nově vysazované smrkové porosty. Přitom smrková monokultura umožní vsáknout poměrně malému množství vody, protože jednak část vody steče po jehličí, a navíc v takovéto monokultuře je velmi malé zastoupení podrostu, ať už křovin nebo bylin.

Každý, kdo se kdy v parném létě schoval ve stínu stromů v městském parku, na vlastní kůži pocítil význam každého jednotlivého stromu. „Ještě před 80 lety byly povinné aleje podél cest. Z jednoduchých důvodů. Všichni chodili pěšky: lidé dobytek i armády. Stromy tam musely být kvůli klimatu. Když začnu dnes říkat, že strom chladí, je to největší objev,“ říká biolog Jan Pokorný v rozhovoru pro Lidovky.cz

„Vzrostlá lípa, dub nebo kaštan o průměru koruny 10 metrů zaujímá plochu 78 m 2 a za den odpaří 400 litrů vody. K tomu využije 1000 MJ sluneční energie, tedy 278 kWh. Takový strom chladí v době od 8 hodin ráno do 20 hodin večer průměrným výkonem 23,2 kW. Pro srovnání, klimatizační zařízení v luxusních hotelích mají výkon 2 kW, mrazničky a ledničky zhruba desetkrát nižší,“ píše ve svých materiálech hnutí Arnika. Ačkoli toto vše je známé a význam dřevin nezpochybnitelný, není to tak dlouho, co se diskutovalo plošné kácení vzrostlých stromů podél cest, které prý zabraňují ve výhledu a ohrožují tak bezpečnost silničního provozu.

Před časem vybralo Ředitelství silnic a dálnic k pokácení 3 300 stromů, což pro představu představuje alej o délce 20 - 30 km. Mezi lety 2003 a 2008 bylo podle ankety pokáceno 53 744 stromů v alejích podél silnic II. a III. třídy. Vysázeno jich bylo 28 621. "Do průzkumu nejsou zahrnuty kraje Královéhradecký, Středočeský a Vysočina - silniční správy v těchto krajích odmítly údaje poskytnout. Přehled nezahrnuje ani kácení podél silnic I. třídy, které jsou ve správě Ředitelství silnic a dálnic. Kompletní čísla tak mohou být ještě horší," řekla ČTK mluvčí sdružení Arnika Zora Kasiková

Krok 4: Transformace zemědělství

Ačkoli existující studie ukazují, že podíl řepkových etanolů, lidově řečeno biosložky do vznětových motorů, byl krokem nesprávným směrem, Česko se pod vedením svého premiéra, jenž má z pěstování řepky pro biopaliva nemalý zisk, této plodiny vzdát nechce. Jaká by byla odpověď na otázku zdali máme pěstovat řepku nebo brambory?

„Výzkumné práce prováděné na několika vznětových motorech poukazují na silný vliv provozních podmínek motoru na průběh spalování řepkového oleje a na výsledné výfukové emise. Výsledky prací ukázaly, že v porovnání s naftou dochází při nízkých otáčkách a zatíženích motoru ke vznícení řepkového oleje až o jednotky stupňů pootočení klikového hřídele později. Při nízkých otáčkách a zatíženích byly výrazně (až o řád) vyšší emise částic (PM) a uhlovodíků (HC) a vyšší emise oxidu uhelnatého (CO). Emise oxidů dusíku (NOx) pak byly až o desítky procent nižší. Jako jedno z možných řešení nepříznivého průběhu spalování rostlinného oleje při nízkých zatíženích a s ním spojených vyšších emisí HC, CO a PM byl uvažován přídavek menšího množství etanolu,“ udává skupina autorů z Technické univerzity v Liberci v odborném materiálu Spalování směsi etanolu s rostlinným olejem ve vznětových motorech.

V praxi by to mimo jiné znamenalo oprostit krajinu od řepky, orientovat se na tradičnější plodiny (obiloviny), zvolit menší rozsah lánů, znovu vytvořit remízky a meze. Následně by nebylo potřeba tak těžkých mechanizací. Zároveň by mělo dojít k menšímu využívání biocidní chemie, což by umožnilo návrat půdního edafonu. Běžný člověk, často ani zemědělec si plně neuvědomuje úlohu půdních bezobratlých „breberek“. Možná si vybaví žížalu, ale úlohu půdních bakterií či plísní zajišťující rozklad organické hmoty a podílející se na koloběhu živin bere v úvahu málokdo.

Ono "neuvědomování si" jení zcela moderního data. Už v roce 1865 Hospodárské Noviny napsaly: "Pomyslíme-li na to, jak ohromná sila vody koncem dubna letos z Čech uběhlo, jistě bychom jí na celý rok dosti a všude v hojnosti měli. Že voda nyní najednou uběhne, tím jsou vinni hospodáři sami, kteří si nehledí lesů, ba ani drnů na stráních by voda zvolna stékala; vsakujíc se do země, studánky a prameny napájela. Hospodáři jsou tím vinni, že k vůli osobnému okamžitému zisku proměňujou každý rybník v luka nebo pole, a tak nikde zádržky není, kdeby voda se zachytit mohla."

Krok 5: Vzdělávat se a vysvětlovat

Když na vesnici vyschne studna, tak už je pozdě vysvětlovat, proč k tomu došlo. Na druhou stranu však postižení občané mají okamžitou osobní zkušenost a cítí na vlastní kůži dopady sucha nebo snížení hladiny podzemních vod. Bez vysvětlování je jim jasné, že takováto situace není v pořádku. Obyvatelé měst, kterým po otočení stále ještě teče voda plným proudem tuto osobní zkušenost nemají, a tak jim problém nepřijde až tak důležitý.

Satelitní „městečka“, kde bazén na zahradě rodinného domu je téměř standardem, jen ukazuje na to, že problém s nedostatkem vody a suchem vnímáme z novinových titulků a nejsme ochotni se s ním osobně ztotožnit. Málokdo si uvědomuje, jaký význam v krajině mají vsakovací rýhy, příkopy podél cest, jaký typ krajiny bychom měli vytvářet a proč.

Při prudkých lokálních srážkách vzniknou drastičtější místní povodně tam, kde voda nemá kde vsáknout, nabere rychlost a ničivou sílu. Spolu s pochopením přírodních zákonitostí může dojít k poznání, že vodou tu více, tu méně plýtváme a lze začít hospodařit šetrněji. A nejde jen o záležitost v rodinných domcích, šetřit vodou se dá i v panelácích. Prát prádlo až když je buben pračky plný, po koupeli vzít kýbl a vodou z vany spláchnout toaletu, přestat mýt nádobí pod tekoucí vodou… Celosvětové klima jedinec svou spotřebou neovlivní, ale spotřebu vody osobním přístupem ano.

Text: Topi Pigula