Zánik umělých států: Sovětský svaz, Jugoslávie a Československo se rozpadly během několika měsíců

Jak vypadaly atlasy světa v socialistickém Československu? Střed a východ Evropy ovládaly socialistické země včetně bizarní německé NDR. Sovětský svaz představoval jednolitou obří hmotu vylévající se z vrchního okraje mapy, přičemž naučit se všechny svazové republiky bylo obtížnější než odrecitovat tři sloky Máje. Na Balkánském poloostrově trůnila spřátelená Jugoslávie a my sami jsme žili ve státě smontovaném z historicky zcela rozdílných zemí.

Události 17. listopadu 1989 nastartovaly proces nevyhnutelného rozpadu umělých státních útvarů vytvořených na troskách říší zdevastovaných první světovou válkou, která skončila v roce 1918. Tehdy se mapy Evropy překreslovaly opravdu razantně a atlas světa z období Rakouska-Uherska se hodil možná tak na zatopení v kamnech. Další nové mapy se ke slovu přihlásily až se začátkem druhé světové války, kdy si Hitler podmanil většinu střední a západní Evropy. Tisíciletá říše se ale nekonala, a tak ani říšsko-německé atlasy nepřežily osvobození Prahy.

Třetí velká kartografická revoluce 20. století pak souvisela s pádem železné opony v roce 1989 a událostmi následujících měsíců a let.

Jugoslávie: Konec státu jižních Slovanů

Jugoslávie, tedy stát jižních Slovanů, vznikla s přispěním Srbska v roce 1918 na troskách dvou říší – Osmanské a Rakousko-Uherské. Na mapách byste ji našli pod různými názvy nejprve jako království a později republiku, vždy ale šlo o Jugoslávii. Po druhé světové válce zde tvrdou rukou vládl Josip Broz Tito.

Pád komunismu v Československu zastihl Jugoslávii pod názvem Svazová federativní republika Jugoslávie, tedy SFRJ. Stát o rozloze 255 804 km², na nichž žilo v roce 1989 23,7 milionu obyvatel, se začal rozpadat 25. června 1991, kdy se osamostatnily Slovinsko a Chorvatsko. Na podzim 1991 je následovala dnešní Severní Makedonie a na jaře 1992 opustila Jugoslávii i Bosna a Hercegovina. Tím to ale zdaleka nekončilo. Z trosek Jugoslávie odletovaly další kusy v červnu 2006, kdy vznikly Srbsko a Černá hora a nakonec se v únoru 2008 osamostatnilo Kosovo.

Nic z toho nebylo zadarmo. V etnicky motivované válce, která rozpad státu provázela, zahynulo v 90. letech odhadem přes 140 000 lidí. V roce 1999 se do konfliktu vložilo i NATO, když v rámci operace Spojenecká síla letecky útočilo na strategické a vojenské cíle v Srbsku.

Sovětský svaz: Zánik říše zla

Zánik železné opony v Berlíně, Praze a dalších satelitech Moskvy na podzim 1989 předznamenal asi největší změnu na mapě Evropy i světa. Dva roky poté totiž zanikl největší stát na světě, Svaz sovětských socialistických republik, tedy SSSR. Ten od roku 1922 existoval na území přibližně odpovídajícímu rozloze jeho předchůdce, tedy carské Ruské říše. Šlo o úctyhodných 22 402 220 km², na nichž v roce 1991 žilo 293 milionů lidí.

Podívejte se, jak se území Sovětského svazu od roku 1922 vyvíjelo:

Sovětský svaz tvořilo 15 svazových socialistických republik, z nichž po jeho rozpadu 26. prosince 1991 vznikly samostatné státy. Poslední prezident SSSR Michail Gorbačov tak bezmocně sledoval, jak se v Evropě na mapu prodraly kolosy, jakými jsou Bělorusko nebo Ukrajina stejně jako malé země v Pobaltí (Estonsko, Litva a Lotyšsko) nebo na Balkáně (Moldavsko).

Rozsáhlé změny map přinesl rozpad SSSR v Asii. Na Kavkaze se osamostatnily Arménie, Gruzie a Ázerbájdžán, ve střední Asii pak vznikly nové státy Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán a Kyrgyzstán. Zároveň se na mapách objevil i největší pohrobek Sovětského svazu, staronový stát Rusko.

Československo: Masarykův experiment končí

Pro nás pochopitelně nejcitelnější změnu na mapě Evropy představuje rozdělení Československa, které se v té době jmenovalo Česká a Slovenská Federativní Republika, na Českou republiku a Slovensko. Stát vyvzdorovaný T. G. Masarykem, který ani do té doby se svými 127 900 km² a 15,6 milionu obyvatel (1991) nepatřil v Evropě k největším, přestal definitivně existovat.

Německo: Zánik bizarní NDR

Stalinova největší pomsta Německu – tak by se dalo nazvat vytvoření Německé demokratické republiky (NDR) a rozdělení Berlína po druhé světové válce. Ke znovusjednocení Německa došlo díky úsilí tehdejšího spolkového kancléře Helmuta Kohla 3. října 1990, tedy necelých 11 měsíců po pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989.

Na území o rozloze 108 333 km² do té doby žilo v téměř dokonalé izolaci 16,1 milionu Němců (odhad 1990). Zánik NDR tak v letech těsně navazujících na zhroucení východního bloku představuje jediný případ státu, který zanikl tak, že se spojil se svým sousedem.

(mih)

.