Yamuna: řeka, která zabíjí

Posvátnou Gangu zná i nehinduista. Podobně posvátná Yamuna už tolik známá není. Jenže obě řeky spojuje nejen zbožštění, ale i totální znečištění. Bohové musí být šílení nebo neuvěřitelní špindírové.

V místě, kde se stéká Yamuna a Ganga, se koná největší hinduistický svátek. Během něj se v posvátných vodách rituálně omylo až 80 milionů lidí. Tady je místo, kde jedna z nejposvátnějších indických řek končí svou pouť. Jenže vykoupat se ve vodách Yamuny je možné i ve výšce 3291 metrů nad mořem, 1376 km proti proudu. A dokonce v teplé vodě. Příběh řeky se jménem bohyně je příběh plný paradoxů.

Bohyně Yamuna alias Yami

Vyznat se v rodinných vztazích hinduistického panteonu je poněkud složité. Yamuna není jen řeka, hlavní přítok Gangy, ale i bohyně. V posvátných knihách vystupuje pod různými jmény, přičemž nejznámější jsou Yami či Kalindi. Její partner se zaměnitelným jménem Yama je bohem smrti. Z našeho úhlu pohledu je poněkud nelogické, že se jedná zároveň o její dvojče, jenže rodinné vztahy v hinduismu na logiku nehledí. Bohové netrpí ani předsudky, ani rizikem genetického poškození potomků.

Sama Yamuna pochází ze spojení boha slunce Surya a jeho manželky Saranyu. Snad těchto několik poněkud složitých vět osvětlí, proč řeka stejného jména patří mezi zbožštěné vody smývající lidské hříchy. To ale nebrání Indům, aby ji nepoužívali jako zdroj vody na smytí tělesné špíny či odpadní jímku. Řeka se během svého 1376 km dlouhého toku mění z ledovcové bystřiny v kalný veletok.

Koupel v horských pramenech

Všechno má někde svůj počátek. Příčinu vrásnění Himálaje hledejme před padesáti miliony lety v době nárazu indického subkontinentu do dnešní euroasijské desky. Zemská kůra se shrnula podobně jako škraloup na krupicové kaši na okraji talíře, když do něj zanoříte lžíci. Zemské magma pronikající prasklinami ohřívá okolní horniny a s nimi vodní rezervoáry, které občas v podobě geotermálních pramenů vytrysknou na poměrně neočekávaných místech. Jako tady v podhůří Himálaje ve výšce přes tři tisíce metrů.

Horká voda spolu s přítomností posvátné řeky byla v 19. století důvodem k založení hinduistického ášrámu. Vybetonovaný chodníček a jídelny o desítkách míst svědčí o tom, že svatostánek v Yamunotree patří k vyhledávaným poutním místům. Na jednom konci nádrže vtéká horká voda z geotermálního pramene a mísí se s chladnou vodou z bystřiny.

Koupající si sám může najít místo s pro něj ideální teplotou. Oko průmyslové kamery hlídá možné nepřístojnosti. Ženy musí vejít do vody zahalené, na okraji bazénu sedí a "dohlížejí" dva prodavači "cetek" a obětin. "Můžu se vykoupat," ptám se pro jistotu, abych neporušil nějaké mě neznámé pravidlo. Co když se mohou koupat jen věřící, takže já se svým tvrdošíjným ateismem zůstanu mimo? "Samozřejmě, bazén je tady pro kohokoliv," zní jasná odpověď. Kdy se vám povede ve výšce přes tři tisíce metrů absolvovat koupel v přírodně horké vodě, která by měla odplavit mé hříchy? Něčeho takového bych se na dolní části toku neodvážil.

Klid v Hanumanchati

O několik kilometrů dál po toku a o pár set výškových metrů níže. Hanumanchati je ospalá díra s jednou ubytovnou a několika chatrčemi, pod kterými šumí horní tok posvátné řeky. Už to není ledovcová bystřina, ale tok široký místy až 15 metrů s takovou silou proudu a hloubkou, která jej nedovoluje přebrodit. Veškerá voda používaná k praní i vaření je v Hanumanchati brána právě odtud. Tak jako je na českém náměstí nápadný kostel, tak je tady na udupaném plácku mezi chatrčemi nápadná váha na brambory. Svatostánek má každý doma. Návštěvník nemusí být příliš vnímavý, aby pochopil, že ačkoli je řeka považována za posvátnou, tady moc štěstí nepřinesla.

U břehu sedí drobná žena a kladivem buší do obrovského balvanu a drtí ho na štěrk. Kolem se batolící děti kladívky matku napodobují. Celá scéna vypadá absurdně. Nedaleko sídla, které může mít jen několik málo desítek obyvatel, sedí na břehu řeky žena v sárí a s trpělivou odevzdaností rozbíjí kameny. Jenže tahle činnost přímo souvisí z řekou. Vlivem každoročního tání dochází k erozi a sesuvům břehů, podél kterých vede silnice. Štěrk je podkladovým materiálem na vyspravení poškozených úseků a drobný obolus za tuto práci se hodí. Jiná práce se tu totiž krom vlastního drobného hospodaření nenabízí a je nutno za ní dojíždět.

Věk znečištění

Když David Haberman před více než deseti lety psal seriál článků věnovaných této řece, pozastavoval na brutálním znečištěním jejího toku. Noviny Vrindavan Today jeho smutné prognózy potvrzují. "Byly otestovány vody Yamuny před a po opuštění Dillí. Kromě děsivých statistik, jež výzkumníci shromáždili, obsahovala zpráva i závěr, že obecně v Dillí se z živé řeky stává kanalizace. Obrázky ke studii ukazují kádinku světle hnědé vody, která byla nabrána z řeky před jejím vtokem do Dillí a olejovitě černé kapaliny čerpané z řeky po proudu z centra města.

Naprostá většina domácností vypouští odpad včetně toalet do řeky a podobné je to v Agře, městě proslaveném nejkrásnější hrobkou světa Taj Mahal. Jen několik desítek metrů od zdejší Červené pevnosti vede odpadní kanál, smrdutý potok plný odpadu a špinavé pěny vtékající přímo do Yamuny. Napadá mě, že napít se z řeky může jen sebevrah se skutečně silnými sebetrýznitelskými sklony. Část znečištění dál po toku zmizí v rámci samočisticí schopnosti řeky, část se rozředí. Na jednu stranu běží kampaně za záchranu a alespoň částečnou obnovu kvality vody, ale z pohledu chemických rozborů to zní jako volání žíznivého na poušti.

Lidí je přece jen příliš mnoho a tlak na "pokrok" je silnější než tlak na záchranu řeky. Její božský původ se krásně vyjímá ve védských textech, ale v reálu se bohyně mění na smrdutý kanál. Důkazem je, že na posvátnou koupel Indové v Agře a Dillí stále častěji rezignují. Ostatně v Praze se taky nikdo nepůjde vykoupat pod výtok z čističky. Anil Kumar Misra to v Journal of Water Resource and Protection napsal jasně: "Yamuna je jednou z nejznečištěnějších řek v Indii."

Řeka v sobě nese poselství rozvíjející se Indie. Toxické látky z průmyslu, hnojiva spláchnutá z polí, výkaly desítek milionů lidí. Indie je zemí s vlastním kosmickým programem, jadernými zbraněmi, rozvíjející se tak rychle, že se spekuluje o tom, kterak v dohledné budoucnosti předstihne Čínu. Přesto, nebo možná právě proto patří její tekutá bohyně mezi těžce postižené symboly. Bohyně, která je pro své vyznavače na dolním toku smrtelně nebezpečná.

Text: Topi Pigula

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom