VIDEO: Obří stonožka je článkovaným strojem na smrt – dokud nenarazí na křečka

Je až 30 centimetrů dlouhá a svými jedovatými kusadly může být nebezpečná i člověku. Stonoha obrovská (Sco­lo­pen­dra gigan­tea) je opravdovým zabijákem jihoamerických pralesů a jeskyní. Dokáže šplhat po stěně jeskyně a pokud chce ulovit netopýra, přidržuje se podkladu jen několika páry nohou. Zbytek těla visí v prostoru a čeká na neopatrnou kořist. Polapí nejen netopýra v letu, ale pochutná si i na žábě nebo malém hlodavci.

Stonoha má tělo rozdělené na 21–23 shora zploštělých článků, z nichž každý nese jeden pár nohou. Je velmi rychlá a dokáže i couvat. Hlavu má krytou chitinovým krunýřem zakončeným párem velkých jedovatých kusadel. Samice stonoh snášejí vajíčka, která stejně jako později z nich vylíhnuté larvy hlídají a dokonce obtáčejí vlastním tělem. Živí se brouky a dalším hmyzem, ale i menšími obojživelníky, plazy a ptáky do velikosti vrabce a savci do hmotnosti myši.

Ne vždy je ale úspěšná. Podívejte se, jak si s hladovou stonohou bravurně poradí drobný křeček bělobřichý:

České stonohy jdou spíš po mouchách

Tento druh tropické stonožky je i vděčným objektem zájmu teraristů. Jeho kousnutí ale může být nebezpečné – projevuje se bolestí v místě zranění, mrazením, závratěmi a horečkami i celkovou slabostí těla. Smrt by ale mohla nastat jen v případě jedinců alergických přímo na jed stonožek.

Stonohy se vyskytují i v Česku (rod Cryptops) a jsou stejně jako stonoha obrovská jedovaté. Jsou ale mnohem menší a narazit na ně je obtížné. Jsou to samotářští noční tvorové přes den zalezlí pod kameny, listím a obecně v jakékoliv temnotě. Největší ze tří u nás se vyskytujících druhů je Cryptops anomalans dorůstající 4,5 cm. Zhruba poloviční je stonoha francouzská (Cryptops parisi) o velikosti až 2,1 cm. Nejmenší u nás žijící stonoha Cryptops hortensis dosahuje velikosti 1,8 cm. Vyskytuje se v sušších lesích a v zahradách a živí se larvami hmyzu, malými sekáči a mouchami.

(mih)