Každá šestá americká rodina má zkušenost s incestem. V Egyptě byl znakem privilegovaných

Incest (v češtině se v minulosti používal výraz krvesmilstvo) je v moderní společnosti považován za typ chování, které je tabu. O tom, že určité svazky a styky jsou zakázané, hovoří například Starý zákon. Proto jsou velmi překvapivé výsledky bádání, o kterých informoval portál Bedbible. V tuzemském mediálním prostředí na studie upozornil web CNN Prima News.

Portál Bedbible upozornil na 300 vědeckých studií, které odhalily, že „incestní událost“ zažilo patnáct procent amerických rodin. V zatím nepublikované studii Jima Wilsona z Edinburské univerzity stojí, že jeden ze sedmi tisíc Američanů se narodil příbuzným prvního stupně. „To je mnohem, mnohem více, než si řada lidí představovala,“ řekl Jim Wilson webu The Atlantic.

Incestní styky podle dat často zahrnují sexuální zneužití dítěte a většinou se jedná o dívky – obětí styku s rodinným příslušníkem se stala každá pátá dívka ve srovnání s každým čtrnáctým chlapcem. Pouze každý pátý případ byl nahlášen orgánům činným v trestním řízení.

Nejčastějším typem incestu je styk mezi otcem a dcerou, ke kterému dochází ve 34,8 procentech ze všech případů. Následuje styk mezi bratrem a sestrou ve 23,1 procentech a incest mezi matkou a synem ve více než šesti procentech. Téměř polovina všech znásilněných dětí mladších 18 let byla podle analýzy zneužita někým z vlastní rodiny. Více o situaci v USA najdete zde.

Exogamie versus endogamie

Kulturní pravidla při uzavírání sňatků se během historie ustálila na typ exogamní a endogamní. Při exogamii platí pravidlo, že mladí lidé by si své partnery měli vybírat mimo svou společenskou skupinu (klan, totem, vesnice, společenská třída).

Exogamie naopak počítá s tím, že sňatky by měly být uzavírány v rámci jedné skupiny. Příkladem endogamie jsou šlechtické sňatky, indický kastovní systém nebo rasové zákony v Říši.

Endogamní skupiny pak lze dělit na ty, které incest vylučují, a na ty, které zákaz incestu nevylučují - typickým příkladem je vládnoucí vrstva ve starém Egyptě, elity u Inků či na Havaji (linie Ali´i) nebo některé africké kmeny.

Pro faraony byl incest pravidlem

Pro egyptské vládce byl incest v podstatě pravidlem, zřejmě kvůli tomu, aby se v linii nerozmělňoval božský původ dynastie a nedocházelo k politickým třenicím. Běžné byly sňatky mezi sourozenci, ale docházelo také ke spojení otců a dcer.

Příkladem faraona, který vzešel z incestního vztahu, byl Tutanchamon. Jeho otec Amenhotep IV. ho zplodil s vlastní sestrou, egyptologové se domnívají, že se jednalo o královnu jménem Kija.

Je odpor k incestu vrozený?

Psychologové a sociologové v minulosti vedli spory, zda je odpor k incestu získaný výchovou, nebo je biologicky vrozený. Finský sociolog Edvard Alexander Westermarck zastával hypotézu, podle níž je tabu incestu založeno na tom, že osoby, které vyrůstají ve fyzické blízkosti a častém kontaktu od nejranějšího dětství, jak je tomu mezi rodiči a dětmi a mezi sourozenci, vyvinou v sobě odpor k vzájemnému sexuálnímu styku.

Rakouský psycholog Sigmund Freud tuto teorii odmítal. Freud tvrdil, že přirozený instinkt jednotlivce pudí ke spáchání incestu. Podle Freuda jsou lidé podvědomě sexuálně přitahováni rodičem opačného pohlaví. Od spáchání incestu pak jedince odrazují společenské normy.

Kdo spolu vyrůstá, není k sobě přitahován

K zajímavému zjištění došli sociologové, kteří zkoumali komunity v izraelských kibucech. O pozorování pojednává například článek s názvem Jak příroda brání incestu: Westermarckův efekt zabrání přitažlivosti na webu iDNES.cz.

Pozorování byla učiněna v izraelských kibucech. V kibucech (farmářských komunitách) vyrůstají děti pohromadě ve skupinkách podle věku, nebydlí tedy v tradičních rodinách. Když pak sociologové zkoumali téměř tři tisíce sňatků uzavřených v kibucech, zjistili, že téměř žádný sňatek neproběhl mezi lidmi, kteří spolu vyrůstali ve skupině. Sexuální přitažlivost tedy podle tohoto pozorování není aktivní u jedinců, kteří se vidí vyrůstat.

Reportáž o incestní rodině najdete zde:

ZDROJE: CNN Prima News, iDNES.cz, bedbible.com, theatlantic.com, journals.sagepub.com, livescience.com