Sny i noční můry: Proč je Sigmund Freud důležitější než Albert Einstein?

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zavedl pojmy jako nevědomí, ego či oidipovský komplex. Jako první zdůraznil význam snů a objevil zásadní vliv sexuality na lidský život. Světlo světa spatřila i jeho slavná psychoanalytická pohovka. Rakouský psycholog a psychiatr Freud, který se narodil v moravském Příboru před 160 lety, 6. května 1856, mínil, že člověku nevládne rozum, ale nevědomé pudy. A nejsilnějším pudem je pud sexuální, který ovládá člověka už od kolébky.

Největší Freudův vynález

Slavnou psychoanalýzu vynalezl Freud někdy kolem roku 1895, kdy mu bylo necelých 40 let. Na cestě k ní se zabýval zejména neurózami. Došel k názoru, že nejčastější příčinou neuróz jsou duševní rány z minulosti. Ty ovšem "nežijí" ve vědomí, nýbrž jsou z něj vytěsněny mimo dosah lidské vůle, do oblasti zapomnění, snů a zasutých zážitků. Tuto nově objevenou dimenzi lidské psychiky nazval nevědomím.

Za nejlepší cestu přes zábrany do nevědomí považoval sny ("královskou cestu k analýze nevědomých procesů") a metodu volných asociací. Analýzu těchto "výpovědí", rozpoznání nevědomých traumat v nich a jejich léčení kontrolovaným uvolněním (sebeuvědoměním) nazval Freud psychoanalýzou.

K hlavním Freudovým dílům patří Úvod do psychoanalýzy, Totem a tabu či asi nejznámější psychologická kniha 20. století Výklad snů (1900). Toto dílo, které psal deset let, vzniklo jako odpověď na úmrtí otce Jakuba. Později napsal: "Podařilo se mi prokázat, že sny mají smysl, který lze uhodnout... Sen je splněné přání."

Sexualita podle Freuda

Metodu volných asociací pro odhalení psychických traumat vyvinul Freud v 90. letech 19. století z tzv. katarzní metody kolegy Josepha Breuera, se kterým vydal známou Studii o hysterii (1895). Metoda je založena na přesných pozorováních, zdůrazňuje význam emocí a rozdíl mezi vědomými a nevědomými psychickými procesy.

Sveřepý hledač správných řešení, který často měnil, nebo dokonce vyvracel i vlastní teorie a hypotézy, je ale znám také jako zastánce sexuálního určení velké části lidského chování: žádná jiná teorie psychoanalýzy nezpůsobila tolik nepochopení a odsudků jako Freudův výklad vývoje lidské sexuality. Freud sexualitu vnímal nejen jako smyslné chvění, ale i jako velkolepou poznávací metaforu, jejímž prostřednictvím můžeme poznat, pochopit a vysvětlit lidské trápení. Freud dospěl například k názoru, že volba sexuálního partnera probíhá podle nevědomého, ale neomylně iracionálního kompasu erotického magnetismu.

Cílem života je smrt

Freud též zavedl pojem oidipovský komplex (podle řecké báje král Oidipus nevědomky zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou), když tvrdil, že mezi třetím až šestým rokem věku chlapce vzniká nevědomá touha po incestu s matkou, přičemž otec je vnímán jako sok.

V dalším známém díle Já a ono (1923) Freud poprvé formuloval učení o "vrstevnaté" psychologické struktuře osobnosti, skládající se ze tří komponent – nevědomého "ono" (id), vědomého "já" (ego) a "nadjá" (superego) neboli svědomí. Při zkoumání principu slasti Freud došel k závěru, že cílem (nikoli smyslem) života je smrt, což vyvolalo bouřlivé reakce. Podle Freuda lze tento cíl překonat pouze láskou a tvořivou prací.

Génius 20. století

Odborník kupříkladu i na mozkovou obrnu u dětí, který měl fotografickou paměť, miloval knihy, cizí řeči a přírodovědu (menší nadání měl pro matematiku), zásadně ovlivnil velkou část vědy, literatury a výtvarného umění 20. století. Odkazovali se na něj surrealisté a velká řada vědeckých a kulturních osobností, například Albert Einstein či Thomas Mann.

I když jsou některé představy psychoanalýzy současnou psychologií považovány za překonané, mnoho Freudových objevů, které se týkají například obranných mechanismů, principů dynamiky osobnosti či funkce nevědomí, se staly součástí současné psychologie. K Freudovým následovníkům (někteří se od něj později odklonili) patřil například Rakušan Alfred Adler, Švýcar Carl Gustav Jung nebo americký psychiatr německého původu Erich Fromm.

Freudovy knihy nacisté pálili

Sigmund Freud se narodil v rodině židovského obchodníka v moravském Příboru 6. května 1856. V rodném městě ale strávil jen tři roky, protože v roce 1859 se rodina přestěhovala do Vídně. Zde působil jako lékař a psycholog, profesor Vídeňské univerzity. V září 1886 se oženil s Martou Bernaysovou, se kterou měl tři dcery a tři syny.

Problémy začal mít Freud zejména po nástupu nacistů k moci, kdy hořely na hranicích spolu s knihami humanisticky orientovaných spisovatelů a vědců i Freudovy práce. Vědec to komentoval lakonicky: "Alespoň hoří mé knihy v dobré společnosti." Za nemorální a dekadentní byla tehdy označena díla o příčinách neurotických onemocnění, zatracena byla i psychoanalýza.

V roce 1938 se tento náruživý kuřák doutníků (kouřit nepřestal ani po opakovaných operacích horního patra a čelisti, kvůli rakovině úst měl velkou protézu) ukryl v Londýně. Zemřel o rok později v třiaosmdesáti letech, 23. září 1939, kdy podstoupil eutanazii. V nacistických koncentračních táborech zemřely čtyři jeho sestry.

V knize Můj život a psychoanalýza napsal: "Když se ohlédnu za tím, co jsem v životě vykonal, mohu říct, že jsem mnohé započal a dal mnoho podnětů, z nichž by mělo v budoucnosti něco vzniknout."

ČTK