Proč se sourozenci nepřitahují? Westermarckův efekt podává kontroverzní vysvětlení

O téhle otázce se ve slušné společnosti téměř nemluví. Ne nadarmo se incest řadí mezi tabu čili témata zakázaná z náboženských či jinak společensky důležitých důvodů. O incestním tabu psal s velkým zápalem Sigmund Freud ve svém antropologicky zaměřeném díle Totem a tabu, během 20. století pak zájem o téma napříč různými vědními obory dále rostl. Je fascinující, že navzdory kulturní diverzitě, jíž můžeme po celém světě pozorovat, mají téměř všechny společenské systémy toto společné.

Dva pohledy na incest

Za určitých okolností však může být incest i žádoucí. To koneckonců souvisí i s Freudovým přesvědčením, že ačkoli je incest společností zakazován, jedná se o univerzální a hluboce zakořeněný sklon, společný nejen všem lidem, nýbrž i našim vývojovým předchůdcům. Právě ve zvířecí říši (nejvýrazněji snad u šimpanzů bonobo) je sexuální styk mezi příbuznými mnohem menším problémem než u lidí a může vést k upevnění určitých genetických znaků v populaci. Takovému jevu se říká inbreeding. Podobnost genetické výbavy rodičů tedy nemusí být pro jejich potomky nutně na škodu, přestože se opakovaně ukazuje, že pokud krvesmilstvo (jak se incestu biblicky nepříjemně říkalo) přesahuje do vícera generací, defekty takto zplozených dětí jsou velmi časté a nevyhnutelné.

Pokud však nebudeme souhlasit s Freudem, můžeme se podívat na nejvlivnější koncept vysvětlující, proč se příbuzní ve skutečnosti nepřitahují. Přišel s ním finský antropolog Edvard Westermarck, po němž je zjištění také pojmenováno. Takzvaný Westermarckův efekt říká, že se sexuálně nepřitahují osoby, které spolu prožily útlé dětství. Hlavní podmínkou je právě vyrůstání pohromadě od narození až do zhruba 30. měsíce věku. Podobná genetická výbava sourozenců je tedy vedlejší, podstatnější je utváření identity a rozeznávání sebe sama od okolního světa – což probíhá právě v prvních letech života. Z toho vychází i předpoklad (vědeckou komunitou přijímaný spíše rozporuplně), že sourozenci, kteří se poprvé potkali až v dospělosti, se často silně sexuálně přitahují – na jednu stranu totiž spolu nevyrostli, zároveň si však mohou být z genetických důvodů fyzicky i duševně podobní, což zvyšuje jejich vzájemnou přitažlivost.

Rozmanité podmínky

Přestože Westermarck publikoval své závěry na konci 19. století, v historii nalezneme důkazy, že lidé podobně smýšleli už dříve. Například ve starověkém Egyptě bylo zvykem, že si budoucí faraoni brali své sestry za manželky, což souviselo s mýtickou vírou, že právě takto zajistili egyptští bohové čistotu své pokrevní linie. Už před několika tisíci lety si však chytří Egypťané všimli, že jiskra mezi sourozenci jen tak nepřeskočí, a tak byli chlapci a dívky často vychováváni odděleně. Když se setkali až v době pohlavní dospělosti, Westermarckův efekt se nedostavil a čistotě pokrevní linie (a dlouhodobé degeneraci královského rodu) už nic nestálo v cestě.

Westermarckův efekt je možné pozorovat i v případě pedofilů. Podle studií se totiž lidé s takto narušenou sexuální preferencí (tzv. parafilií) nedopouštějí zneužívání dětí, o které se v raném věku starali. Naopak zneužití ze strany nevlastních rodičů bývá mnohem častější – přestože je totiž vztah k vyženěným či vyvdaným dětem zdánlivě stejný jako k vlastním dětem, právě absence vztahu k dítěti v raném věku může vést k tomu, že se pak dospělý s pedofilní orientací na takové dítě může zaměřit.

Westermarck ke svým závěrům došel především díky zkoumání izraelských kibuců – zemědělských osad, v nichž panují myšlenky kolektivismu a rodina tak není zas tak podstatnou jednotkou. Děti bývají vychovávány pohromadě, rozděleny podle věkových skupin. Právě na tomto specifickém příkladu Westermarck odhalil, že kibucníci si v dospělosti vybírají partnery z jiné skupiny než z té, v níž vyrostli. Tomu se říká exogamie a jedná se o rozšíření incestního tabu – v každé společnosti existují exogamní skupiny, mezi jejímiž členy je vytváření vztahů nedoporučené či rovnou zakázané. Edvard Westermarck tedy v protikladu k Sigmundu Freudovi předložil zajímavé a pravděpodobné vysvětlení tématu, kolem kterého se obvykle raději chodí po špičkách.

Text: MS