Ohnivé peklo lanovky v Kaprunu mělo 155 obětí a spálilo i Češku. Vyšetřování odhalilo řadu chyb

Z oblíbené lyžařské vesničky Kaprun měli lidé v roce 2000 sjezdovky 3 203 metrů vysoké ledovcové hory Kitzteinhorn dostupné díky dvěma přístupovým cestám. Klasické lanovce s kabinkami ve tvaru vajíček anebo místnímu unikátu v podobě rychlého vláčku, který fungoval na systému dvou protijedoucích souprav – něco jako naše lanovka na Petříně. Vešlo se do něj 180 lyžařů a dráhu dlouhou 3 900 metrů zvládl urazit za necelých 9 minut. Kochat výhledem jste se ovšem nemohli, po počátečních 600 metrech se vláček vnořil do tunelu a už z něj nevyjel; u jeho ústí totiž stála stanice s nákupním centrem.

Čtěte také: Poslední fotka královny Alžběty II. vznikla neplánovaně. Je na ní zesláblá a s modřinou

V provozu byla lanovka od roku 1974 a v roce 1993 ji ještě zmodernizovali. Vzhledem k tomu, že ve vláčku nebyla skoro žádná technika ani palivo, veškerý pohyb zajišťovaly systémy v horní stanici. Vláček jezdil úplně bez nehod a lidé ho považovali za daleko bezpečnější volbu než lanovku, jejíž kabiny se ve větru houpaly někdy i desítky metrů nad zemí. To ale 11. listopadu roku 2000 přestalo platit.

Naprosto bezmocní a odkázaní sami na sebe

Když se v 8 hodin a 57 minut ráno v Kaprunské stanici otevřely dveře do lanovky, nahrnulo se do dvou oddělení vozu celkem 161 pasažérů v přezkáčích a vláček zanedlouho začal stoupat do prudkého kopce. Trvalo jen několik vteřin, než si první pasažér v nejspodnější části soupravy všiml, že něco není v pořádku. „Objevil se tam kouř, bylo to, jako kdyby někdo špatně zatípnul cigaretu,“ vypověděl později tehdy šestnáctiletý Thomas Kraus.

Nikdo to nemohl vědět, ale souprava byla už tehdy odsouzená k zániku. V prázdné spodní kabině, kterou dozorčí vlaku používali jen pro cestu dolů, vzplanul teplovzdušný ventilátor a oheň rychle zasáhl hydraulický systém s vysoce hořlavou kapalinou. Hustý kouř za pár sekund už nešlo přehlédnout. Pasažéři začali panikařit, v kabině ale nebyl žádný alarm nebo tlačítko, kterým by na problémy mohli upozornit nicnetušícího dozorčího. Hořící vlak proto zajel do tunelu.

Bezmoc lidí si lze představit opravdu jen stěží. Dusivý, štiplavý kouř plný toxických látek je nutil kašlat, v prázdné dozorčí kabině se objevily první plameny. Vlak jel přesto dál. Zastavil prudce až 600 metrů za vjezdem do tunelu, což způsobila ztráta tlaku v hořící hydraulice. Dveře lanovky ale zůstaly neprodyšně uzavřené, oheň poškodil hydraulické otevírání. Lidé ve spodním oddělení se snažili dveře vypáčit a lyžařskými hůlkami třískali do zapečetěných oken v marné snaze je rozbít; plexisklo odolné proti roztříštění téměř nešlo prorazit, a když se jim to konečně povedlo, nenašli za ním únikovou cestu, ale jen druhou vrstvu stejně odolného plexiskla.

Mezitím se požár začal šířit i do vozu. Dozorčí v té době teprve řešil s kontrolním centrem, proč souprava stojí. Teprve v tu chvíli si všiml plamenů a ohlásil požár. Jen pár vteřin před tím, než s okolním světem definitivně ztratil spojení. Několika pasažérům se krátce nato konečně podařilo jedno bytelné okno rozbít a začali se, jeden po druhém, soukat do tunelu lemovaného prudkým, kovovým schodištěm. „Vylezl jsem jako poslední a v tu chvíli už mi plameny šlehaly až k hlavě,“ vzpomínal jeden z přeživších, Manfred Hiltel. „Někteří lidé tam jen tak stáli, úplně paralyzovaní tím kouřem.“

Přežil ten, kdo zvolil horší cestu

Dvanáct lidí z vozu vylezlo a měli štěstí – místo toho, aby následovali instinkt a utekli směrem nahoru, pryč od plamenů a snazší cestou, nechali se přesvědčit dobrovolným hasičem Thorstenem Grädlerem, aby raději vešli do plamenů a snažili se utéct dolů, přestože jim ve tmě a na extrémně prudkém schodišti přezkové boty klouzaly a žár je spaloval. Zachránilo jim to život. Nakonec se jim povedlo dostat z tunelu ven.

V 9 hodin a 23 minut už bylo na místě neštěstí na 500 hasičů, 22 helikoptér a asi stovka dalších záchranářských vozidel, jenže jediný způsob, jak se mohli ke zbylým pasažérům dostat, byl vyšplhat tunelem nahoru a tam na ně v té chvíli už čekalo naprosté ohnivé peklo. Tunel totiž působil jako komín. Požár nasával kyslík zespodu a toxické výpary a horké plameny se pak obrovskou rychlostí hnaly vzhůru. Tenhle vražedný efekt ještě umocnili lidé, kteří v horní stanici a přilehlém nákupním centru otevřeli kvůli kouři a následné evakuaci dveře dokořán. Nezbývalo, než záchrannou akci vzdát. Navíc hrozilo, že se kabely kvůli žáru přetrhnou a souprava se obrovskou rychlostí zřítí do údolí a záchranáře smete. Pro lidi uvězněné v tunelu už nikdo nemohl nic udělat.

Příčina havárie všechny zaskočila

Jak se při vyšetřování ukázalo, někteří ze 149 pasažérů už z vlaku nikdy neodešli, toxický dým je zadusil nebo alespoň milosrdně připravil o vědomí, takže necítili, jak jejich těla plameny spalují. Mnoho lidí se ale prchnout pokusilo, když se dozorčímu konečně povedlo dveře vlaku otevřít. Vydali se ovšem směrem nahoru, dolů do ohně se po úzkém schodišti neodvážili, takže je brzy dostihl jedovatý kouř. Nejdál od lanovky se dostal lyžař z Japonska. Zemřel 142 metrů nad ní.

Toxické výpary otrávily i dozorčího z protijedoucí lanovky a jediného pasažéra, co v ní seděl. Zemřeli kvůli nim také tři lidé nahoře ve stanici. Mezi 155 oběťmi byla i 19letá lyžařská hvězda Sandra Schmittová, americká rodina se dvěma malými dětmi a česká instruktorka lyžování. Většinu obětí téměř nešlo identifikovat, jejich těla byla spálená na popel. Vyšetřovatelé jejich DNA porovnávali se stopami na holítkách a dalších pozůstalostech, co si nechali na hotelu.

Vyšetřování trvalo několik let a jeho závěry byly překvapivé: Vadný ventilátor, který požár způsobil, v kabině dozorčího neměl vůbec co dělat, z hydraulického potrubí unikal olej a vybavení lanovky, které mělo být nehořlavé, bylo naopak z vysoce hořlavého plastu produkujícího extrémně jedovatý kouř. Úřady kvůli nehodě obžalovaly 16 lidí, vinu jim ale u soudu prokázat nedovedly. Vlaková lanovka na Kitzteinhorn už se nikdy nerozjela; poslední připomínku strašlivé tragédie, koleje a nosné sloupy, nakonec Rakušané v roce 2015 definitivně demontovali a tunel nechali jednou provždy zazdít.

Zdroj: Dokument Natural Disasters, Train Disaster at Kaprun