Tisíce lidí shořely na ulicích. Spojenci rozpoutali ohnivé peklo, které lze srovnat s výbuchem atomové bomby

V noci ze 24. na 25. července 1943 se k druhému největšímu městu třetí říše Hamburku blížilo 740 britských letounů, aby poprvé vyzkoušely novou bombardovací taktiku a napravily svou pošramocenou reputaci. Dosavadní výsledky bombardérů RAF byly totiž více než hubené. Jen naprosté minimum bomb dokázalo zasáhnout svůj cíl a Britové dokonce spočítali, že v roce 1941 bylo k zabití jednoho Němce potřeba pěti tun bomb. Německé ztráty na zemi v důsledku bombardování se v podstatě rovnaly ztrátám posádek útočících letadel.

Přečtěte si také: Přes 100 000 mrtvých po 3 hodinách bombardování. Podívejte se na nejsmrtonosnější nálet všech dob

Operace Gomora

Neutěšenou bilanci měla změnit operace Gomora, jejímž cílem byl Hamburk. Britové (a s nimi poprvé také Američané) neponechali nic náhodě a k městu se blížili vybaveni novými technologiemi a postupy. Kromě unikátního radaru H2S, který umožňoval přesně zobrazit linii německého pobřeží, byly hlavním trumfem spojenců statisíce papírových proužků s kovovým povlakem shazovaných na město před samotným náletem s krycím názvem Window.

Ty se podle publikace Kronika druhé světové války ukázaly jako zásadní. Při útoku v noci z 24. na 25, července 1943 kvůli nim bloudily německé světlomety řízené radarem bezcílně po obloze a protiletadlová palba ztratila jakoukoliv přesnost. „Stanice v Anglii, které rušily nepřátelský bezdrátový styk, mohly pouze konstatovat beznadějnou situaci německých pozemních řídicích stanic. Radisté, kteří měli na starosti řízení stíhaček ze země, se prostě vzdali všeho úsilí. Všechny přístroje totiž reagovaly tak, jako by se obloha hemžila nepřátelskými letouny.“

Město jako spalovací motor

Další inovace spočívala ve smrtonosném nákladu, který bombardéry nesly. Od listopadu 1941 Britové vyvíjeli nové typy bomb a studovali konstrukční prvky německých domů tak, aby bombardování nejen způsobilo co největší škody a způsobilo požáry, ale také zabránilo jakýmkoliv pokusům o hašení. Účinek klasických pum tak měly znásobit nové zápalné bomby na bázi magnézia a termitu. Jejich nasazení bylo zcela zničující.

„V zastavěných oblastech nemohl přehřátý vzduch sledovat nejkratší dráhu a proudil ulicemi unášeje s sebou nejen jiskry, ale i hořící dřevo a střešní trámy. Tím se oheň šířil dál a zanedlouho se změnil v ohnivý tajfun, proti němuž se nedalo nic dělat. Záchranné práce, evakuace, uvolňování důležitých spojů a hašení požárů byly nad lidské síly. S městem je konec,“ konstatovaly oficiální německé zprávy o průběhu bombardování. Kombinací sání vzduchu a obrovského rozdílu teplot (600 až 1 000 stupňů) se podle nich v ulicích Hamburku odehrávalo něco jako expanze ve válci spalovacího motoru.

Ohnivé vichřice a roztavený asfalt

Ulicemi se hnaly žhavé vichřice o rychlosti přes 200 km/h, které vyvracely stromy, ničily budovy a dál zesilovaly intenzitu požárů. Tisíce lidí shořely na ulicích nebo v protileteckých krytech, mnozí před žárem prchali na volná prostranství nebo skákali do vodních kanálů. „Ohnivá bouře byla tak silná, že strhávala klobouky z hlav a ty pak vířily vzduchem jako hořící ohnivé koule. Dokonce i malé děti, které samy pobíhaly sem a tam, byly zvednuty ze země a vymrštěny do vzduchu,“ popsal své zážitky pro National Geographic očitý svědek náletu Paul Peters.

Z ohnivého pekla se pokoušela uniknout i 19letá Kate Hoffmeister, ulice a silnice se ale nedaly kvůli roztavenému asfaltu použít. „Na vozovce leželi lidé. Mnozí byli mrtví, další ještě živí, ale přilepení k asfaltu. Když jim žhavá hmota uvěznila nohy, snažili se vyprostit pomocí rukou, ale skončili na všech čtyřech a teď jen bezmocně křičeli,“ vzpomínala po válce pro britskou BBC.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Operace Gomora pokračovala do 3. srpna 1943 a v důsledku šesti velkých a několika menších náletů při ní zahynulo 43 000 lidí. Britská historiografie má tendenci srovnávat nálety na Hamburk nebo později na Drážďany s bombardováním Londýna nebo Coventry, míra devastace a počet obětí ale odkazují spíše na Nagasaki. Bombardování zničilo přes 16 000 obytných domů s celkovou délkou průčelí 214 km a byty pro 450 000 lidí. Kromě téměř 600 továren a 2 600 obchodů zmizelo i 24 nemocnic a 277 škol. Kolem milionu lidí u Hamburku a jeho okolí uprchlo a město muselo být po válce prakticky celé postavené znovu.

Zdroj: BBC, National Geographic, Kronika druhé světové války, Praha 2000