Svatý Ondřej zemřel na atypickém kříži, který způsoboval větší bolest
Se svatým Ondřejem se dodnes pojí mnoho lidových tradic. Katolická církev má jeho den spojen se začátkem liturgického roku a noc z 29. na 30. listopadu má mít kouzelnou moc.
Dle známé legendy byl Ondřej rybářem, který se posléze stal Ježíšovým učedníkem a po jeho skonu na kříži také apoštolem šířícím křesťanskou víru. Ondřej se měl usadit Řecku, kde byl za svou víru také pronásledován. Nakonec skončil na kříži jako Ježíš Kristus, ten Ondřejův však vypadal výrazně jinak. Měl tvar písmene X, jemuž se říká crux decussata nebo lidověji svatoondřejský kříž. Vyznačuje se tím, že smrt na něm byla ještě pomalejší a bolestivější než na kříži tradičním.
Čtěte více: Cestu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu předpověděl záhadný kalich. Mohlo jít o svatý grál
Patron rybářů i několika států
Svatoondřejský kříž dnes najdete na vlajkách států a území (kupříkladu Skotska či Floridy) a rovněž ve znacích mnoha měst (Rio de Janeiro a Amsterdam) a šlechtických rodů (angličtí Nevillové). Bílou vlajku s bleděmodrým úhlopříčným křížem používalo v letech 1720–1918 i námořnictvo carského Ruska a stejnou vlajku od roku 1992 používá i námořnictvo Ruské federace.
V uměleckém ztvárnění je sv. Ondřej zobrazován jako starý muž. Podle všeho se totiž dožil vysokého věku, který provázely dlouhé vlasy i vousy. V pravé ruce ve vyobrazeních obvykle drží knihu evangelií a opírá se o již zmiňovaný crux decussata. U nohou navíc může mít umístěnou ošatku s rybami. Umístění ošatky má samozřejmě logický význam. Svatý Ondřej je patronem rybářů, obchodníků s rybami, sedláků, řezníků, provazníků či nosičů vody. Kromě toho ho lidové tradice pasují na ochránce nevěst. Jako patrona ho pak znají v Řecku, na Ukrajině, v Rumunsku či Skotsku.
Mohlo by vás zajímat: Svatý Lazar byl vzkříšen, aby zemřel ještě horší smrtí. Kde se nachází jeho údajné ostatky?
Kouzelná noc a tradice
Říká se také, že svatoondřejská noc má kouzelnou moc. A věřící pravidelně doufají, že se jim v noci z 29. na 30. listopadu bude zdát něco velmi hezkého, protože podle tradice se to má také vyplnit. O půlnoci prý také bylo možné vidět obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či v zrcadle. Známou tradicí je rovněž házení botou. Dívka se má postavit zády ke dveřím a hodit za hlavu střevíc. Pakliže se špička boty obrátí ke dveřím, do roka ji má čekat sňatek.
Zajímavou tradicí je i věštění z knedlíků. V tomto případě se těsto rozdělilo na pět kusů a do čtyř se zabalily papírky s mužskými jmény, pátý zůstal prázdný. Během vaření se poté čekalo, který knedlík vyplave jako první. Jméno uvnitř tohoto knedlíku pak mělo být jménem nastávajícího ženicha. Pokud došlo na knedlík s prázdným papírkem, dívka si na svatbu musela ještě rok počkat. Věštilo se rovněž z kostí mrtvé ropuchy zahrabané na několik dnů do mraveniště. Podle tvaru kůstky, které si svobodné děvče vytáhlo, se usuzovalo, zda si chlapce k sobě přitáhne (pokud měla kůstka tvar háčku) nebo naopak od sebe odpudí (kost lopatkovitého tvaru)
Zdroj: Encyclopedia Britannica / Historic UK / Archons