Půl milionu let staré dřevěné klády přepisují dějiny. Nejsou dílem moderních lidí

Podle studie zveřejněné v časopise Nature byly klády spojeny dohromady tak, aby vytvořily plošinu nad bažinatým pobřežím nedaleké řeky Kalambo na území dnešní Zambie. „Nikdy bych si nepomyslel, že by předchůdci Homo sapiens měli kapacitu něco takového naplánovat,“ komentoval nález vedoucí týmu archeolog Larry Barham z univerzity v Liverpoolu.

Přečtěte si také: Lidstvo v době kamenné málem vyhynulo. Pár jedinců bojovalo o přežití 100 000 let

Konce dvou kmenů byly záměrně tvarovány tak, aby měly velké zářezy, kterými je bylo možné spojit dohromady podobně jako u dětské dřevěné stavebnice Lincoln Logs. Archeolog Barham se domnívá, že na nich ležely další klády, které tvořily nad mokřadem řeky Kalambo pevnou plošinu vhodnou třeba k rybolovu nebo ke stavbě obydlí.

Opracované klády Barhamův tým objevil ve zdejších sedimentech už v roce 2019 a archeologové určili jejich přibližné stáří na 476 000 let. Mohly být dílem zástupců druhu Homo erectus, kteří žili před 2 000 000 až 100 000 lety, případně druhu Homo heidelbergensis žijícího před 700 000 až 200 000 lety. Podle vědců není pravděpodobné, že by se do stavby dávné dřevěné plošiny pustli příslušníci Homo sapiens, jejichž nejstarší stopy v Africe vědci datují do doby před 330 000 lety.

Archeologické Eldorado

Oblast nálezu na hranicích Tanzanie a Zambie je skutečným archeologickým Eldoradem s důkazy o činnosti lidí a našich dávných předchůdců od starší doby kamenné až po současnost. Řeka Kalambo je dlouhá jen asi 50 kilometrů, od svého pramene v nadmořské výšce 1 800 m v Zambii ke svému ústí v jezeře Tanganika (770 metrů nad mořem) ale na svém toku překonává výškový rozdíl jednoho kilometru. Vodopád Kalambo je s výškou 235 metru druhým nejvyšším vodopádem v Africe.

Právě voda pomohla klády uchovat. Dřevo na vzduchu rychle hnije, takže většina dřevěných artefaktů přežije jen několik let a v archeologických sbírkách jsou velmi vzácné. V tomto případě voda z řeky Kalambo prosakující do písku udržovala klády mokré a konzervovala je.

Mohlo by vás také zajímat: Vědci našli nejstarší lidskou stopu na americkém kontinentu. Je stará přes 15 tisíc let

Při určování stáří se nemohli odborníci spolehnout tradiční radiokarbonovou metodu, protože klády obsahovaly jen minimum izotopů potřebných k analýze a vědci mohli jen konstatovat, že jsou starší než 50 000 let, což je v této části světa limitní hranice radiokarbonového datování. Vědci proto použili metodu opticky stimulované luminiscence, která v podstatě určí, kdy byly okolní sedimenty naposledy vystaveny slunečnímu světlu.

Zdroj: Scientific American, Smithsonian Magazine