Kennedyho krásnou sestru zničila vlastní rodina. Její lobotomie dopadla tragicky

Rosemary Kennedyová, sestra v Dallasu zastřeleného prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho, byla v mládí půvabná a z dobré rodiny. Ale také svéhlavá, nepoddajná a – jak se brzy ukázalo – také duševně zaostalá. Velmi lpěla na svém otci, ten ji však poslal do ústavu a snažil se na „černou ovci“ rodiny zapomenout. Psychologové soudí, že právě nezájem rodiny byl jednou z příčin jejího zhoršujícího se psychického stavu.

Čtěte také: Marilyn Monroe vs. JFK: Opravdu americký prezident zneužíval hollywoodskou hvězdu?

JFK, který měl našlápnuto k prezidentskému úřadu, se zase obával, že pokud sestru, která vyrostla ve skutečnou krásku, potká nějaký sexuální skandál, mohl by mu uzavřít cestu do Bílého domu. V roce 1941 se tak otec rozhodl, že Rosemary se podrobí lobotomii. Byl přesvědčený, že ji zákrok zklidní a zmenší se riziko poškození dobrého rodinného jména. Operace se však nepovedla a ačkoli pacientka přežila, byla navždy jinou osobou.

Nebezpečný řez mozkem

„Lobotomie obnáší vyvrtání otvoru do lebky, do nějž se následně vsune drátěná smyčka nebo ostrý nástroj k provedení řezu,“ píše Clifford A. Pickover v Knize o medicíně. Samotné slovo lobotomie má základ v řečtině. „Lobos“ je mozkový lalok a „tome“ znamená řezat. Jde tedy o invazivní řez, kdy měla být přeťata konkrétní nervová vlákna. Lékaři se domnívali, že takto se dají léčit některá psychická onemocnění.

Rosemary byla podrobena operaci z rukou lobotomistů Jamese Wattse a Waltera Freemana, kteří tak dlouho zasahovali do jejích nervových vláken, až dokonale změnili její osobnost k horšímu. Dostala se myšlením na úroveň dvouletého dítěte, nedokázala se sama obléknout a navíc se pomočovala. Po zákroku byla Rosemary natolik nepoužitelná pro život, že ji Kennedyové museli uklidit do ústavu pro choromyslné.

Mistr lobotomie

Jeden z lékařů, kteří operaci prováděli, Walter Freeman, byl nejen velkým zastáncem lobotomie, ale prosazoval i dle jeho mínění efektivnější metodu. „Do očnice nad oční bulvu vsunul nástroj připomínající sekáček na led a zatloukl se až do mozku. Poté se jeho pohybem přerušila nervová vlákna,“ popisuje Pickover podrobnosti ve své knize. Freeman podle historika medicíny Ole Enersena cestoval po zemi a prováděl lobotomie s lehkostí šílence. Mezi lety 1948–1957 lobotomizoval kolem 2 400 pacientů. Později lobotomie nahradila psychofarmaka, přesto jen v USA tuto operaci podstoupilo kolem 40 000 lidí.

ZDROJ: C. A. Pickover, Kniha o medicíně / Encyclopedia Britannica