Záhada olověných rakví pod Notre-Dame byla rozluštěna. Konečně víme, kdo je v nich pohřben
Když v roce 2022 během vykopávek pod slavnou pařížskou katedrálou Notre-Dame archeologové narazili na dva podivuhodné olověné sarkofágy, ihned tušili, že v nich musejí být pohřbeny nějaké zásadní osobnosti.
Olověný sarkofág k mrtvému tělu nevpustí vlhkost a zamezuje rozkladu, což je důvod, proč se zrovna tento materiál používá například i k pohřbům členů britské královské rodiny. Víc si o tom můžete přečíst v tomto článku. Není tedy asi překvapením, že si olověnou rakev nemohl ve Francii dovolit jen tak někdo.
„Jezdec“
Identifikovat majitele novějšího sarkofágu nebylo pro archeology tak těžké, protože tahle rakev byla označená. Bylo na ní vyryté jméno Antoine de la Porte. Tento důležitý a vážený pařížský katolický kněz zemřel v roce 1710, v krásném věku 83 let.
Se druhou, starší rakví si ale odborníci dlouho nevěděli rady. Muži, který v ní byl pohřben, proto dali přezdívku Jezdec. Našli u něj totiž kosterní deformity velice podobné těm, které vědci často pozorují u lidí, co tráví hodně času v sedle. Trvalo dlouhé dva roky, než se povedlo identitu neznámého člověka zjistit.
Mohlo by vás zajímat: Hořela slavná francouzská katedrála: Oheň zasáhl její věž, rozsah škod i příčina se zjišťují
Teď si ale archeologové myslí, že záhadě přišli na kloub. V olověné rakvi prý ležely tělesné ostatky francouzského renesančního spisovatele a básníka Joachima du Bellay. Ten nejenže pocházel ze šlechtické rodiny, takže by si olověnou rakev mohli jeho příbuzní dovolit, ale jezdectví zbožňoval. Dokonce prý jednou na koni dojel z Paříže do Říma, navzdory svému velice chatrnému zdraví, na které si stěžoval i ve svých básních.
Jím popsané příznaky odpovídají podle odborníků zvláštnímu typu tuberkulózy a chronické meningitidě. Obě choroby archeologové u mrtvoly v olověné rakvi objevili. Du Bellay zemřel v roce 1560, v té době mu bylo nanejvýš 38 let; olověnou rakev ale do hrobky pod katedrálou přesunuli o něco později.
Stále se ovšem najdou odborníci, které ani tento soubor podobností o identitě mrtvého tak úplně nepřesvědčil. Na druhou stranu, najít stoprocentní, přesvědčivý důkaz by znamenalo objevit vzorek zachovalé DNA mrtvého básníka, a to je pochopitelně nereálné.
Zdroj: INRAP, La Croix, Le Monde.
Video, které jste mohli minout: Smutné svědectví z Nagasaki: Z těl zbyly jen černé panenky, líčí přeživší atomové bomby