První jaderná ponorka byla revolučním strojem. Měla jen jednu zásadní chybu
Třebaže dieselelektrické ponorky během druhé světové války potvrdily, že na válečném poli mají rozhodně své místo, stále bylo co zlepšovat. Pod hladinou se nepohybovaly příliš rychle a ani to nevydržely moc dlouho, protože akumulátory se rychle vyčerpaly. V padesátých letech tak začal pod vedením admirála Hymana G. Rickovera vývoj nového typu válečného stroje.
Vznikla tak experimentální ponorka, která měla jednu zásadní výhodu – jaderný pohon. Ten jí umožňoval vysokou rychlost, až 22 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou a výtlak 3 533 t na hladině a 4 092 t pod hladinou. Ponořit se dokázala až do hloubky 210 metrů. Konstrukci ponorky ovlivnily německé oceánské ponorky z konce války známé jako typ XXI, její tvar odpovídal klasickým ponorkám na dieselelektrický pohon.
USS Nautilus Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Jaderná ponorka Nautilus byla první svého druhu Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Ponorka vydržela ve službě 6 let Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus měl jednu slabinu - hluk Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus vydržel pod hladinou déle, než dosavadní ponorky Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Do služby vstoupil Nautilus roku 1954 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
USS Nautilus Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Jaderná ponorka Nautilus byla první svého druhu Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Ponorka vydržela ve službě 6 let Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus měl jednu slabinu - hluk Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus vydržel pod hladinou déle, než dosavadní ponorky Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Do služby vstoupil Nautilus roku 1954 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Příliš hlučná ponorka
Jadernou ponorku ale poháněl tlakovodní reaktor Westinghouse STR Mk.II o výkonu 10 MW, dvě turbínová soustrojí Westinghouse o výkonu 15 000 hp obstarávala pohyb dvou lodních šroubů. Její působivou konstrukci můžete vidět v pořadu Ponorky: Přízraky pod hladinou na Prima ZOOM. Přestože se jednalo o experimentální ponorku, skýtala tak ohromující potenciál, že byla roku 1954 přijata do běžné služby pod názvem USS Nautilus.
Ve službě se Nautilus honosil systémem elektronického boje BLR-1, radarem BPS-12 a sonary BQS-4 a BQR-4A. Jako zbraň mu sloužilo šest příďových 533mm torpédometů nesoucích 22 torpéd. Během služby se posádce ponorky povedl skvělý kousek, když v rámci operace Sunshine 3. srpna 1958 podplula pod severním pólem. Zdálo se, že americké námořnictvo má k dispozici dokonalý stroj. Bohužel se nakonec ukázalo, že Nautilus má jednu zásadní chybu – vysokou hlučnost.
Čtěte také: Pobřežní stráž vylovila zbývající trosky ponorky Titan. Byly v nich i ostatky pasažérů
Nautilus mohl kvůli této hlučnosti použít sonar jen do rychlosti 7 uzlů, což nezaručovalo příliš velký výkon. U následujících ponorek byla proto velká část vývoje věnována právě problému s hlukem. Co se Nautilu týče, ten byl od 60. let používán především k výcviku posádek, jelikož jeho hlučnost znemožňovala nasazení do akce. Vyřazen byl v březnu roku 1980, o dva roky později začaly práce na jeho úpravě pro muzejní účely. Příznivci válečné techniky si jej mohou od 11. dubna 1986 zvenčí i zevnitř prohlédnout na základně Naval Submarine Base New London.
Zdroje: Naval History/Submarine Force Museum
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
