První jaderná ponorka byla revolučním strojem. Měla jen jednu zásadní chybu
Ponorky: Přízraky pod hladinou S1 (2) – USS Nautilus
Třebaže dieselelektrické ponorky během druhé světové války potvrdily, že na válečném poli mají rozhodně své místo, stále bylo co zlepšovat. Pod hladinou se nepohybovaly příliš rychle a ani to nevydržely moc dlouho, protože akumulátory se rychle vyčerpaly. V padesátých letech tak začal pod vedením admirála Hymana G. Rickovera vývoj nového typu válečného stroje.
Vznikla tak experimentální ponorka, která měla jednu zásadní výhodu – jaderný pohon. Ten jí umožňoval vysokou rychlost, až 22 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou a výtlak 3 533 t na hladině a 4 092 t pod hladinou. Ponořit se dokázala až do hloubky 210 metrů. Konstrukci ponorky ovlivnily německé oceánské ponorky z konce války známé jako typ XXI, její tvar odpovídal klasickým ponorkám na dieselelektrický pohon.
USS Nautilus Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Jaderná ponorka Nautilus byla první svého druhu Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Ponorka vydržela ve službě 6 let Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus měl jednu slabinu - hluk Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Nautilus vydržel pod hladinou déle, než dosavadní ponorky Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Do služby vstoupil Nautilus roku 1954 Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Příliš hlučná ponorka
Jadernou ponorku ale poháněl tlakovodní reaktor Westinghouse STR Mk.II o výkonu 10 MW, dvě turbínová soustrojí Westinghouse o výkonu 15 000 hp obstarávala pohyb dvou lodních šroubů. Její působivou konstrukci můžete vidět v pořadu Ponorky: Přízraky pod hladinou na Prima ZOOM. Přestože se jednalo o experimentální ponorku, skýtala tak ohromující potenciál, že byla roku 1954 přijata do běžné služby pod názvem USS Nautilus.
Ve službě se Nautilus honosil systémem elektronického boje BLR-1, radarem BPS-12 a sonary BQS-4 a BQR-4A. Jako zbraň mu sloužilo šest příďových 533mm torpédometů nesoucích 22 torpéd. Během služby se posádce ponorky povedl skvělý kousek, když v rámci operace Sunshine 3. srpna 1958 podplula pod severním pólem. Zdálo se, že americké námořnictvo má k dispozici dokonalý stroj. Bohužel se nakonec ukázalo, že Nautilus má jednu zásadní chybu – vysokou hlučnost.
Čtěte také: Pobřežní stráž vylovila zbývající trosky ponorky Titan. Byly v nich i ostatky pasažérů
Nautilus mohl kvůli této hlučnosti použít sonar jen do rychlosti 7 uzlů, což nezaručovalo příliš velký výkon. U následujících ponorek byla proto velká část vývoje věnována právě problému s hlukem. Co se Nautilu týče, ten byl od 60. let používán především k výcviku posádek, jelikož jeho hlučnost znemožňovala nasazení do akce. Vyřazen byl v březnu roku 1980, o dva roky později začaly práce na jeho úpravě pro muzejní účely. Příznivci válečné techniky si jej mohou od 11. dubna 1986 zvenčí i zevnitř prohlédnout na základně Naval Submarine Base New London.
Zdroje: Naval History/Submarine Force Museum