My do vás ten komunismus dostaneme. Dětský převýchovný tábor v pevnosti Königstein

Pevnost Königstein Zdroj: Bernardo Belotto (z archivu T. Piguly)

V dětském převýchovném táboře v pevnosti Königstein měly děti osobní volno až od 20.00 večer. Tohle byste opravdu jako děti zažít nechtěli.

Pevnost Königstein

Mohutná pevnost Königstein sloužila mnoha účelům. Byla obrannou pevností, zajateckým táborem i dětským převýchovným zařízením, v němž se mladí nepřizpůsobiví měli znovu začlenit do socialistické společnosti nově se rodící poválečné NDR. Na pískovcové stolové hoře nedaleko českých hranic vyrostla pevnost, do které se uchylovali vyšší šlechtici v časech ohrožení. O její existenci se poprvé písemně zmiňuje dekret krále Václava I. z roku 1233. V něm se píše o purkrabím hradu Gebhardu vom Stein. V té době bylo území pod kontrolou zemí Koruny české a Königstein měl za úkol hlídat klid na obchodních cestách. Přeskočme staletí, v nichž pevnost na svém území hrála důležitou úlohu jako obranný i ochranný bod, a zastavme se v roce 1945, kdy skončila válka a svět se polarizoval na diktátorský východ a demokratický západ.

Dětský převýchovný tábor

NDR, tedy pro mladší ročníky Německá demokratická republika (je zvláštní, že země, jež si vetknou do názvu slovo demokracie či lid často nejsou ani příliš demokratické, ani moc pro lidi), byla samostatným státem vzniknuvším po skončení druhé světové války pod taktovkou Sovětského svazu. Ta část Německa, která spadala pod správu spojeneckých mocností, se stala Spolkovou republikou Německo, část spadající pod kuratelu SSSR se proměnila v NDR. A podle Stalinova diktátu bylo nutno mít lidi pod co nejpečlivější kontrolou – východoněmecká tajná policie Stasi (obdoba československé StB) se snažila podchytit a sledovat celé spektrum činností svých občanů a ty, kteří nerespektovali blaho socialistického vývoje, nějakým způsobem eliminovat.

Dětští chovanci převýchovného ústavu

Zastrašit šikanou, zavřít nebo se alespoň stáhnout do šedého průměru a nevyčnívat z davu. To platilo i pro mládež. V létech 1949–1955 se pevnost Königstein využívala jako převýchovný tábor určený nápravě a výkonům trestu odsouzené mládeže či dalších mladistvých, kteří se stavěli benevolentně, až s odporem k budování socialismu v nově vzniknuvší německé (ne)demokratické republice.

Volno až od osmi večer

Psal se listopad 1949, když se v Baráku mužstva (oficiální název budovy) ubytovali první dětští vězni. Nemuseli být přímo soudem odsouzení, nicméně režim na Königsteinu se vězeňskému dost podobal. Věk prvých dětských/mladistvých ubytovanců se pohyboval mezi 14–18 lety. V roce 1953 se v pevnostních zdech nacházelo 160 chlapců a 40 dívek. Cílem bylo je maximálně zaměstnat, tedy pracovně vytěžit, a naučit maximální disciplíně. Součástí jejich práce bylo například odstranit všechno, co šlo, co připomínalo vojenskou minulost pevnosti. Šlo například o snesení bateriových valů, práce na vyčištění areálu, ale i čerpání pitné vody. K tomu například sloužilo i minimum volného času, například osobní volno měli až od 20.00, kdy si mohli číst nebo hrát šachy. Jejich vychovatelé nebyli školení pedagogové, často se jednalo o bývalé příslušníky wehrmachtu, děti měly možnost se v pevnosti i vyučit, bohužel ani kvalitních dílenských mistrů se v pevnosti nedostávalo.

Trubač v převýchovném táboře

„Výchova mladých lidí v pilné a zodpovědné občany demokratického státu probíhala pomocí kolektivní politické práce: nástupy, schůze, skupinové soutěže, přehlídky tisku, vytváření nástěnek a příležitostné nošení uniforem. Od roku 1952 byla ministerstvem schválena politická témata, o kterých se smělo hovořit, předepsány byly roční, měsíční a týdenní plány. Nad jejich plněním dozíraly komise,“ píše se na výstavě Jugendwerkhof Königstein, umístěné přímo v areálu pevnosti.

Dětská práce v areálu pevnosti

Jak tato pevnostní etapa skončila, už víme. Dětské nápravné zařízení bylo v květnu 1955 zrušeno a pevnost se celá stala veřejnosti přístupnou památkou a muzeem. Komunistický dohled nad myšlením mladých už dnes sice nenařizuje strana, která měla vůdčí úlohu ve společnosti, obě německé republiky, NDR a SRN, se sloučily v jeden stát, který dnes patří k nejsilnějším v Evropě. Stát, který patřil po válce k velmi zničeným a extrémně postiženým. Nebyl na tom nejhůře, Ukrajina či Bělorusko bylo válkou postiženo mnohem více. Dnes je na Německu vidět, jak se pomocí „kapitalistické“ politiky, kam patřila například i pomoc v rámci tzv. Marshallova plánu, vzmohlo a získalo znovu svou úlohu na šachovnici dějin.