Keltové před 2400 lety dobyli a úplně zničili Řím. Jak by dnes vypadala keltská Evropa bez Římanů?

V 5. století před naším letopočtem začali Keltové ve velkých kmenových svazech překračovat Alpy. Šlo možná o ekonomické a klimatické uprchlíky, kteří hledali novou půdu a nové zdroje obživy. Kolem roku 390 před naším letopočtem vytáhla směrem na jih velká keltská armáda a mířila přímo k Římu.

Podle velkého římského dějepisce Tita Livia, který žil o 300 let později, vyslali senátoři vstříc postupujícím Keltům vojsko. Keltové ovšem byli zkušení válečníci – na rozdíl od Římanů, kteří postavili armádu složenou z rolníků, kteří se po skončení války vraceli na svá pole. Byl to střet zcela odlišných vojenských kultur.

Bitva na řece Allia

Necelých 20 kilometrů severně od Říma došlo 18. července 387 před naším letopočtem k prvnímu velkému vojenskému střetu mezi Kelty a Římany, který vstoupil do dějin jako bitva na řece Allia. Pod velením Quinta Sulpicia se zde Keltům postavilo šest římských legií, celkem až 24 000 mužů.

Římské prameny sílu keltského vojska neuvádějí, zcela jistě ale měli nad Římany přesilu. Římané popisovali Kelty jako bojovníky a primitivní barbary – podle nich to byli lovci lebek s vášní pro nezřízené pití a divošské náboženské praktiky, jako byly lidské oběti. Teď stáli proti jejich armádě vedené náčelníkem Brennem.

Aby je početně silnější Keltové neobklíčili, roztáhli Římané své vojsko do šířky. To se ukázalo být jednou z mnoha strategických chyb Římanů. Brennus se ale nenechal vyprovokovat k čelnímu útoku a místo toho zaútočil na návrší v pravém sektoru římské obrany obsazené římskou jízdou, kterou porazil a zahnal na útěk.

Celé pravé křídlo Římanů obsazené hlavně mladými a nezkušenými vojáky se rozpadlo a římským vojskem se začala šířit panika. Prudkost keltského útoku Římany zaskočila a ti se rychle dali na útěk. Bitva skončila.

Zničení Říma

Zbylí Římané uprchli do Říma a zabarikádovali se na Kapitolu. Hradby zůstaly bez obránců a brány byly otevřené. Překvapení Keltové nejprve den tábořili před městem a teprve nazítří váhavě vstoupili dovnitř. Nikdo jim nekladl odpor. Ve vilách a domech bohatých římských patriciů našli jejich majitele s rodinami ve svátečních oděvech.

Nejprve se zdálo, že Řím vyvázne bez obvyklého krveprolití, jenže pak došlo k incidentu. Jeden z keltských velitelů si uvnitř chrámu pohrával s vousy Marka Papiria, který už to nevydržel a udeřil jej. Nastalo vraždění a plenění, kdy Keltové Řím zcela zpustošili a nakonec kompletně vypálili. Město bylo úplně zničené až na Kapitol, kde stále odolávala římská posádka.

Keltové se nakonec s obleženými senátory dohodli na výkupném a odtáhli, ale římská moc a civilizace s ní spojená téměř zanikly.

Keltové z jihu Německa

Kdo byli válečníci, kteří téměř vyvrátili Řím a které se Římanům nepodařilo nikdy zcela pokořit? Jako první se o Keltech zmiňují Řekové. Historik Hérodotos psal o lidu zvaném „Keltoi“, který žil na místě zvaném Pyréné na horním toku Dunaje.

Právě zde, na jihu Německa, archeologové odkryli pozůstatky mohutné keltské pevnosti Heuneburg obydlené v 6. století před naším letopočtem, v době rozkvětu klasického Řecka. Obrovské sídliště obehnané zdí postavenou podle řeckého konstrukčního plánu svědčí o kontaktech Keltů se Středomořím. Buď se Keltové naučili od Řeků zdi stavět, anebo zaměstnávali řecké stavitele a řemeslníky, kteří pro ně opevnění postavili. Masivní zdi ale nesloužily k obraně. Byly natřené na bílo a byly vidět na míle daleko. Byly symbolem postavení.

V Heuneburgu archeologové objevili stopy po čilém obchodu Keltů s Řeky. Keltové do Středomoří dodávali látky, keramiku a vysoce kvalitní železné zbraně. Byla to doba železná a železo bylo v Evropě komoditou číslo jedna. Z opačné strany sem přicházelo víno a luxusní zboží.

Nálezy v Heuneburgu ukazují Kelty v úplně jiném světle, než jak je vnímali Římané. Ti je nazývali Galy a postupně s nimi vedli války až do úplného ovládnutí nejen Předalpské Galie, ale především území v dnešní Francii a na Pyrenejském poloostrově.

(mih)