Jakub Jan Ryba rozdává vánoční mší radost a naději. Jeho život však byl tragédií
Jakub Jan Ryba neměl šťastný život
Autor České mše vánoční slávu svého díla nikdy neokusil a vedl smutný život.
Českou mši Vánoční zná alespoň z poslechu téměř každý Čech. Ostatně jedná se o jeden z nejhranějších vánočních kusů vůbec. Její autor, Jakub Jan Ryba, navíc složil ještě 1373 dalších světských i duchovních skladeb. Jeho život ale vůbec neodpovídal tomu, jaký génius se skrýval v jeho mysli.
Skvělý pedagog, který nenašel porozumění
Narodil se roku 1765 a už v osmi letech uměl hrát na tři hudební nástroje. Postupně se naučil, samozřejmě kromě tehdy povinné němčiny, ještě další čtyři jazyky včetně latiny. Mnozí historici soudí, že kdyby Jakub Jan Ryba zůstal po studiích v Praze, jeho vzdělání, talent a inteligence by mu nakonec otevřely cestu k velkým věcem. Jenže on se rozhodl jinak.
Od roku 1788 až do své smrti působil jako učitel v Rožmitálu pod Třemšínem. Ve své době byl jedním z nejvzdělanějších a pravděpodobně také nejschopnějších kantorů u nás, osvícenec, vynikající pedagog, který ze svého repertoáru zcela vypustil tehdy úplně běžné tělesné tresty a díky němuž většina místních dětí začala školu pravidelně navštěvovat. Jako nekonformní učitel míval ale často konflikty s nadřízenými i s maloměšťáckými rodiči žáků, což mu na psychické pohodě moc nepřidávalo. Po většinu svého života byl velmi chudý, vyčerpaný a trpěl depresemi.
Nešťastný život ukončil sám
Českou mši Vánoční uvedl právě v místním kostele, a to 24. prosince 1796. Komponoval ji schválně na český text. Všechny ostatní podobné skladby byly totiž v latině, což mu přišlo mírně řečeno nesmyslné, neboť dobře věděl, že z latinského textu obyčejní lidé nic mít nebudou. Církev se na tohle jeho „obrozenecké“ přesvědčení dívala s velkou nelibostí a Ryba tak vedl psychicky vyčerpávající boj na mnoha frontách.
Možná, že se pro něj stalo poslední kapkou, když místní farář odmítl opravit rozbité kostelní varhany, na které Ryba rád hrál a jimiž se dodnes v rožmitálském kostele pyšní, anebo ho jen dostihly dlouhé a těžké deprese spojené s nepříjemným dlouhodobým onemocněním. Tak či onak se nakonec odhodlal k sebevraždě a 8. dubna 1815 si podřezal krční tepny. Jako sebevrah byl pochován bez obřadu a dnes má pamětní desku, kde je i reliéf s jeho obličejem. Tvář je ale jen vymyšlená, jelikož jeho skutečnou podobu nikdo nezná.
Zdroj: Jiří Berkovec: Jakub Jan Ryba
Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
