Kdo byl Jack Rozparovač? Testy DNA odhalily možného pachatele

První kroky policie vedly k lichváři, který prostitutce údajně vyhrožoval, ty se ale ukázaly liché. Policie posléze obdržela zvláštní dopis. Jeho autor se přiznával k brutální vraždě, sliboval další a vysmíval se policejní práci. Dopis podepsal jako Jack Rozparovač. Vražd začalo opravdu přibývat. Celkem bylo nalezeno 11 obětí, jen u pěti z nich si ale byla policie jistá, že je má na svědomí stejný pachatel – přezdívá se jim „kanonická pětice“.

Vrahů může být víc

Druhou obětí byla 47letá prostitutka Annie Chapman, kterou nalezli 8. září 1888. Stejně jako Mary Ann Nicholson byla i Chapman podříznuta a chyběly jí některé orgány, mezi nimi i děloha. Třetí oběť, 45letá Elizabeth Stride, byla zavražděna v neděli 30. září. Na rozdíl od ostatních žen nebyla znetvořena, vraha totiž někdo vyrušil.

Čtěte také: Šli po něm Spock i Johnny Depp: Viděli jste 5 nejšílenějších verzí Jacka Rozparovače?

Policie zajistila svědka Israela Schwartze, jenž v noc vraždy viděl Stride hovořit s mužem, jenž se pokusil ženu zatáhnout do uličky a poté ji shodil na zem. Schwartz situaci pokládal za manželskou hádku, takže se incidentem dále nezabýval a pokračoval v cestě. Při té potkal druhého muže, který začal mluvit s prvním. To policii i pozdější badatele mátlo. Mohlo to znamenat, že vrazi byli dva, stejně tak ale mohla být pravda taková, že mohlo jít jen o shodu okolností a obávaným zabijákem nebyl žádný z nich. S největší pravděpodobností byl ale skutečný vrah opravdu vyrušen, protože jen pár hodin po této vraždě zemřela brutálním způsobem 46letá Catherine Eddowes, jejíž tělo bylo zohaveno dosud nejbrutálnějším způsobem. Chybělo mu několik orgánů, mezi nimi i pravé ucho.

Z pekla

Jack Rozparovač mezitím pokračoval nejen ve vraždách, ale také v čilé korespondenci s úřady. Kromě toho poslal také jistý nechutný balíček nadepsaný „Z pekla“ Georgeovi Luskovi, vůdčí osobnosti skupiny dobrovolníků, kteří pátrali po vrahovi po vlastní ose. Balíček obsahoval ženskou ledvinu, jež pravděpodobně patřila Catherine Eddowes. Poslední „kanonickou“ vraždu spáchal Rozparovač 9. listopadu 1888. Jeho obětí se stala 25letá Mary Jane Kelly. Kromě toho, že se její vražda oficiálně počítá jako poslední, byla také ze všech nejbrutálnější.

Žena byla nalezena v posteli svého londýnskému bytu. Tělo mělo odřezaná stehna, ňadra a části břicha, vyjmuté vnitřnosti a ruce a tvář znetvořeny množstvím hlubokých řezných ran. Uřezané části těla byly rozmístěny na různých místech bytu.

Policie vyslechla 2 000 svědků a prověřila 300 podezřelých. Nikdy se ale nepodařilo nikomu nic dokázat. Policie měla za to, že vrah je levák, umí obratně zacházet s nožem a disponuje anatomickými znalostmi, pravděpodobně se bude jednat o lékaře či řezníka. Patrně by se mělo jednat o muže trpícího silnou nenávistí k ženám, zejména prostitutkám. Zřejmě proto, že se nakazil pohlavní chorobou. Navíc by to měl být někdo s místní znalostí, protože všechny oběti žily v okruhu 500 metrů od sebe. Tři z nich bydlely ve stejné ulici, z toho dvě ve stejném domě.

Neobvyklí podezřelí

Jednoho z podezřelých policie v lokalitě našla, byl jím polský holič Aaron Kosminski. Ten trpěl značnou nenávistí k ženám, kvůli níž byl v roce 1891 umístěn do ústavu pro choromyslné. Vinu se mu ale nikdy prokázat nepodařilo a během vyšetřování opustil Londýn. Jedním z možných podezřelých byl také princ Albert, vnuk královny Viktorie. Říkalo se, že princ přivedl jednu z prostitutek do jiného stavu a skupina jejích kolegyň se pokusila královskou rodinu vydírat. Podle jiné teorie řešila toto vydírání státní správa, která vraždami žen pověřila královského lékaře Williama Gulla. Veřejnost nakonec vraha označila. Sedm týdnů po poslední vraždě bylo z Temže vyloveno mrtvé tělo Montagueho Johna Druitta, lékaře, jenž měl pověst pomateného alkoholika. Utonulý lékař měl u sebe sadu pitevních nástrojů, a tak začal tisk psát o tom, že Jack Rozparovač se utopil. Sbírání stop ale neskončilo.

Ve své knize The Portrait of a Killer americká spisovatelka Patricia Cornwell předkládá důkazy o tom, že Jackem Rozparovačem byl ve skutečnosti impresionistický malíř Walter Sickert. Podle ní nenáviděl ženy a zejména prostitutky, přestože mu pravidelně seděly modelem. V některých obrazech nalezla „zamaskovaná“ místa činu Jackova řádění, navíc ve svém díle dával průchod násilnickým fantaziím. Zapadal by do profilu i tím, že v dětství podstoupil neodborný operativní zákrok, po němž mu zůstal poškozený penis. A co více, dopisy, jež Jack Rozparovač posílal policii, byly psány na stejném papíře s vodoznakem, jaký používal Sickert a jeho žena Ellen. Cornwell nechala vzorky DNA z jeho dopisů s dopisy skutečného vraha ověřit a podle jejího tvrzení byla ve vzorcích jistá shoda.

DNA jako důkaz?

Potíž je v tom, že shoda byla pouze u mitochondriální DNA, která bohužel není jedinečná. Shoda u mtDNA může být podobná jako u krevních skupin a sama o sobě nemusí nic znamenat. Kromě toho dopisy, které Sickertovi odeslali, prošly více rukama, například zaměstnanců pošty. Nejde však o jedinou shodu, s níž odborníci ve spojitosti s nejznámějším sériovým vrahem pracovali. V roce 2007 jistý podnikatel jménem Russel Edwards vydražil šál, jenž údajně patřil Catherine Eddowes, jedné z posledních Rozparovačových obětí. Šál měl sebrat z místa činu jeden z policistů, aby jej daroval své ženě. Forenzní kriminalistika byla v té době na začátku, nebylo tudíž neobvyklé, že si policisté občas odnesli z místa činu nějaký ten suvenýr, jenž by mohl obsahovat klíčovou stopu.

Šál, respektive stopy krve a spermatu, jež na něm utkvěly, byly v roce 2019 podrobeny testům mtDNA a podle pořadu Dešifrované konspirace na Prima Zoom výsledky ukazují na Aarona Kosminského, jednoho z hlavních podezřelých už v době vyšetřování. DNA se totiž shoduje s DNA Kosminského žijících příbuzných. Ačkoli se však může zdát, že Jack Rozparovač našel svou tvář, má senzační zjištění několik příslovečných „ale“.

V první řadě nebylo zveřejněno, jaké sekvence DNA byly testovány. Může se jednat o podobnou shodu mtDNA jako v případě Waltera Sickerta? Výsledky také nebyly zveřejněny ve vědeckém periodiku, nýbrž v bulvárním médiu Daily Mail, což důvěryhodnosti příliš nepřidává. V každém případě zůstává skutečná totožnost Jacka Rozparovače stále záhadou, jejíhož rozluštění se po dlouhém čase nejspíš nedočkáme.

Zdroje: Encyclopedia Britannica / Jack-the-Ripper.org / BBC / Kriminalistika.eu