Za ohnivou zkázou hotelu Rossija zřejmě stála válka gangů. Na hosty čekala smrtící past

Z osmi horních pater monstrózní budovy hotelu Rossija šlehají plameny a do ovzduší se valí černý toxický kouř. Městem znějí sirény a zoufalí lidé se pokoušejí spustit z okna na svázaných prostěradlech vstříc stovkám hasičů, kteří na místě zasahují a jsou vyzbrojení jen ocelovými helmami a plynovou maskou. Přesto z útrob hořícího hotelu proudí další a další uniformovaní muži s bezvládnými těly na rukou. Takhle nějak to 25. února roku 1977 večer vypadalo přímo naproti moskevskému Kremlu.

6 hodin marného boje

Rossija nebyl ledajaký hotel. Postavili ho na místě, kde Stalin plánoval osmý a největší ze svých megalomanských mrakodrapů. V roce 1977 šlo dokonce stále o největší hotelový komplex na světě (v roce 1990 ho překonal Excalibur v Las Vagas). Budova ve tvaru obřího obdélníku o velikosti 250 na 150 metrů zabírala plochu tří hektarů. Kromě 3 200 pokojů byste v ní našli devět velkých restaurací, šest barů, dva divadelní sály, koncertní halu a taneční síň. Zůstávali v něm jak Rusové, tak zahraniční delegáti, a hrával klíčovou roli v různých tehdejších velkých sněmech.

Měl ale několik zásadních vad. Podlahové krytiny a vybavení byly například z extrémně hořlavých a velmi toxických materiálů. Kromě toho měla obří budova jen velmi málo únikových východů a schodiště vedla jen do sedmého patra z dvanácti. Důvod k tomu je naprosto šokující, ale zároveň v kontextu tehdejšího SSSR uvěřitelný.

Malý počet vchodových dveří se dal lépe hlídat a hosté tak nemohli proklouznout dovnitř ani ven, aniž by o nich věděli hoteloví zaměstnanci. Tahle kombinace nicméně způsobila, že když se tehdy hotel ve večerních hodinách rozhořel, lidé z něj nebyli schopní bez pomoci hasičů utéct.

Plameny se poprvé objevily v pátém patře a do horního, dvanáctého, se rozšířily téměř okamžitě. Přestože na místě zasahovalo na 1 400 hasičů, 35 tankerů, 97 vodních děl a 61 hasičských vozů, dlouhé hodiny jako by jejich práce byla úplně k ničemu. Plameny zuřily až do tří ráno, teprve potom se je povedlo alespoň trochu zkrotit. Do té doby se ti, co nehasili, snažili zachraňovat lidské životy. Žebříky nebyly dostatečně vysoké a hasiči si pomáhali lany s háky a dalším vybavením. Další záchranáři zasahovali uvnitř budovy, kde byla situace extrémně zoufalá kvůli nebezpečným chemikáliím, které se uvolňovaly z hořících podlahových krytin; lidé, kteří se jich nadýchali, rychle upadali do bezvědomí. Přes dvacet sanitních vozů je jednoho za druhým odváželo do nemocnice.

Gangy, nebo opilí údržbáři?

Počet obětí nebyl tehdy, jak už bylo v socialistickém Rusku zvykem, vůbec věcí veřejnou. Dnes se má za to, že zahynulo 42 lidí, včetně třinácti hasičů, a se zraněními z plamenů vyvázlo přes 50 lidí. A podobně to bylo i s informacemi o příčině požáru. Tehdejší ruská média uvedla, že neštěstí způsobil zkrat v jedné z výtahových šachet, proběhlo vyšetřování a soud, od nějž odešli s ročním trestem dva montéři. Později ale vyšlo najevo, že míst, odkud se plameny rozšířily, bylo hned několik, a všechno tak ukazuje na žhářství. V zahraničních médiích (a později i v domácí literatuře) se pak objevily zprávy o tom, že si v hotelu vyřizovaly účty dva gangy a šlo o pokus jeden z nich zastrašit, jenž se ale velmi ošklivě vymkl.

Lesk a sláva se hotelu už nikdy zcela nevrátila, a to i z politických důvodů; v roce 2006 ho nakonec definitivně zdemolovali a na jeho místě je teď jiný multifunkční komplex.

Zdroj: Archiv New York Times