Příběh nejslavnější otrokyně: Harriet Tubmanová velela vojenské operaci a zachránila stovky lidí

Narozena jako otrokyně

Když se Araminta Rossová (což je rodné jméno Harriet Tubmanové) v roce 1822 narodila, byli její rodiče, matka Harriet Rittová i otec Benjamin Ross, otroci pracující na bavlníkových plantážích v oblasti kraje Dorchester na jihu dnešních USA. Narodila se jako čtvrtá z devíti potomků a jako dítě otroků se samozřejmě automaticky stala otrokyní. To, že se někdo narodí jako otrok nebo se jím v průběhu života stane, ale neznamená, že jím musí zůstat.

Už v útlém Harriet mládí projevila odvahu, když se postavila svému pánovi kvůli tomu, aby nezabil muže, který se pokusil o útěk. Vysloužila si prudkou ránu, na což jí jako vzpomínka zůstaly občasné silné bolesti hlavy a projevy narkolepsie. V roce 1849 vzala Harriet osud do svých rukou a z plantáže uprchla, což znamenalo jedno z největších provinění, jehož se může otrok dopustit. Posléze se do své „otrokářské země“ v Marylandu několikrát vrátila s cílem vyvést na svobodu tolik zotročených lidí, kolik jen bude moci. Odhaduje se, že počet zachráněných je kolem sedmdesátky, a záchranných misí, kde fungoval systém „bezpečných domů“ zvaných podzemní železnice a sloužících k ukrývání uprchlých otroků, podnikla kolem třinácti.

Ve jménu Unie

V občanské válce Harriet bojovala na straně Unie a nejspíše byla první Afroameričankou, která sloužila v regulérní „americké“ armádě. Kromě toho, že působila jako zdravotní sestra, se díky znalosti protivníka osvědčila i jako zvěd a špion. Opravdu husarský kousek se jí povedl 1. a 2. června roku 1863, kdy došlo k nájezdu vojskem Unie v oblasti Combahee River v Jižní Karolíně. Tehdy se dostalo do bezpečí Severu asi 750 uprchlých otroků. Jednalo se o první vojenskou operaci v dějinách Spojených států, kterou připravovala a řídila žena.

„Operace byla provedena s minimálním odporem ze strany Konfederace. Někteří vojáci trpěli malárií, břišním tyfem nebo neštovicemi, takže mnoho z nich jejich nadřízení přesunuli na místa, která byla méně bažinatá a chráněná proti komárům. Někteří vojáci Konfederace se sice pokusili nájezd zastavit, ale nepodařilo se jim zastřelit jediného unikajícího otroka. Konfederační síly také obrátily dělostřelectvo na dělové čluny; nicméně žádný z člunů nebyl zasažen. Oficiální zpráva Konfederace uznala jemné zpravodajské informace shromážděné předem jednotkami Unie: ‚Zdá se, že nepřítel byl dobře informován o povaze a kapacitě našich vojsk a jejich malé šanci setkat se s odporem a že byl dobře veden osobami důkladně obeznámenými s řekou a zemí.‘ Tubmanová a její skupina informátorů odvedli svou práci dobře,“ napsal Smithsonian Magazine. Tento nájezd na jedné straně oslabil ekonomickou sílu nepřítele a na druhé přivedl do řad Unie nové bojovníky.

Pohřeb s vojenskými poctami

Harriet Tubmanová se následně stala přední americkou intelektuálkou, bojovnicí za ženská práva a přítelkyní známých sufražetek, jako byly například Lucretia Coffin Mott, Martha Coffin Wright a Susan B. Anthony. Jméno převzala po svém manželovi Johnu Tubmanovi, za kterého se provdala v roce 1844.

Zemřela obklopena svou rodinou v roce 1913 jako svobodná žena a byla pohřbena se všemi vojenskými poctami. Bezesporu by ji potěšilo, že ona, bývalá otrokyně a následně zachránkyně otroků, se dočkala vlastního filmu (snímek Harriet se Cynthií Erivo v hlavní roli šel do kin v roce 2019) a že vystřídá na dvacetidolarové bankovce amerického prezidenta, který sám otroky vlastnil. Zároveň se stala první americkou ženou, jejíž portrét ozdobil americkou poštovní známku a jejím jménem byla pojmenována jedna z lodí zásobujících během druhé světové války britské ostrovy válečným materiálem. Za svou službu v armádě obdržela pouhých 200 dolarů, a dokonce i penze, která jí byla přidělena v 90. letech 19. století, byla za vojenskou službu jejího manžela a nikoliv její.

„Teď, když jsem svobodná, tak vím, co se skrývá za děsivým stavem otroctví. Viděla jsem stovky uprchlých otroků, ale nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by byl ochoten se vrátit a být opět otrokem.“

Citát, který je Harriet Tubmanové připisován, jasně vystihuje, že svoboda, ať už je jakákoliv (třeba i riskantní svoboda uprchlého otroka), má opravdu nesmírnou hodnotu.