Film vs. realita: Statečné srdce nebyla přezdívka Williama Wallace, kilty se nosily později

Statečné srdce od Mela Gibsona patří mezi nejslavnější historické spektákly všech dob, vyhrálo pět Oscarů a dnes se řadí mezi klasiku. A to i přesto, že u něj znalci historie musí docela trpět.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Zodiac, Pearl Harbor, Zodiac, Gladiátor, Titanic, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj

William Wallace

Mel Gibson měl při natáčení jednu poměrně velkou výhodu. O dětství a mládí Williama Wallace se toho moc neví, takže by mu i u historiků prošlo, že by si vymýšlel. On si ale vymýšlel možná až moc. Wallace rozhodně nebyl žádný hrdina, který by vyrostl v chudých poměrech někde na farmě. Podle všeho patřil ke skotské aristokracii a jeho otec Malcolm byl rytířem, takže jeho syn získal s velkou pravděpodobností dobré vzdělání a rozuměl vojenské taktice.

S naprostou jistotou se to všechno tvrdit úplně nedá, takže by si Gibson tyhle úpravy asi obhájil, na druhou stranu jsou si ale historici jistí tím, že to, jak Wallace ukazuje film, je regulérní nesmysl. Dále pak Williamův otec nezemřel a nevychovával ho strýc Argyle (tuhle postavu si tvůrci komplet vymysleli). Wallace senior totiž přišel o život při bojích s Angličany, když byl jeho syn dospělý.

Robert Bruce

Filmové Statečné srdce je zdaleka nejvíc nefér vůči Robertu Bruceovi. Toho ve filmu vidíme jako jednoho ze šlechticů, jehož otec dokonce Wallace zradí a on sám se na čas postaví na stranu Angličanů. Naštěstí si to nakonec rozmyslí a vrátí se ke Skotům. Robert Bruce je ve filmu líčený jako slaboch a tak trochu pohrdáníhodná osoba, ve skutečnosti to však bylo úplně jinak. Nejen že nepomáhal Angličanům u Falkirku (i když si část historiků myslí, že možná mohl) a jeho otec Wallace nezradil, ale je to právě on, kdo měl přezdívku Statečné srdce. Ano, Gibson mu ji regulérně ukradl!

Roberta Bruce ve Skotsku považují za národního hrdinu a bitva u Bannockburnu mimochodem probíhala úplně jinak, než jak ji ukazuje závěr Statečného srdce. Nešlo o „improvizaci“ a o nějakou náhlou touhu vyrazit do boje proti Angličanům, Bruce se s nimi střetl už několikrát před tím. V každém případě to nebyl žádný padouch, jak ho líčí film. A právě on na začátku čtrnáctého století vybojoval Skotsku nezávislost. Reputaci mu napravily až filmy Outlaw King a Robert Bruce. V tom druhém si ho mimochodem zahrál Angus Macfadyen, jenž ho ztvárnil i ve Statečném srdci.

Isabella II.

Se ženami se režírující Gibson taky moc nepáral. Manželka Williama Wallace se ve skutečnosti jmenovala Marion, on se ji však rozhodl přejmenovat na Murron, aby divákům neevokovala Lady Marian z příběhů o Robinu Hoodovi. Ještě hůř pak dopadla Isabella II., francouzská princezna, která se do Wallace zamiluje a pohrdá svým manželem Edwardem II.

Ta má ve filmu s hrdinou Skotska regulérní románek a postaví se na jeho stranu, ve skutečnosti k tomu ale nedošlo. A kdyby ano, bylo by to dost nevhodné i na středověk. Ve Statečném srdci se William Wallace a Isabella II. potkají po bitvě u Falkirku, k níž ovšem došlo, když byly rodačce z Francie pouhé tři roky. Isabelle bylo třináct, když Wallace popravili a nikdy se s ním nesetkala. Natož aby se do něj mohla zamilovat. Tady si Gibson prostě regulérně vymýšlel.

Skotsko podle Hollywoodu

Když se řekne Skotsko, většina lidí si představí kilty a dudy. A režisér Mel Gibson buď taky, anebo se rozhodl, že tuhle představu nebude ve Statečném srdci nijak narušovat. Skotští válečníci však ve středověku vypadali úplně jinak než ti, které vidíme na obrazovce. Kilty jako takové se totiž ve Skotsku rozšířily až někdy v sedmnáctém století, tedy víc než tři sta let po Statečném srdci.

Dále si Gibson z historie si půjčil fakt, že byla ve Skotsku zakázaná hra na dudy – zrovna ve třináctém století ale mohli Skoti hrát, jak chtěli. A co se týče válečných barev, s nimiž si hrdinové pomalovávali obličeje a děsili protivníky, tam zase Gibson sáhl do mnohem hlubší minulosti. Podobná tradice existovala, ovšem ve čtvrtém a pátém století. Na druhou stranu je nutné uznat, že ve filmu to vypadá dobře, nemyslíte?

Text: Michal Krejčí