Problematická eutanazie: Když zachráníte cizí život, můžete skončit před soudem

Současná medicína dokáže pacienta držet v trvalém kómatu „při životě“ velmi dlouho. Kvalita takového života je však velmi diskutabilní. Aby bylo možno člověka odpojit od přístrojů, nebo aby mohly být jeho orgány využity ve vědeckém výzkumu, musí si to člověk doslova vyžádat.

Dříve vyslovené přání

Na podobnou situaci pamatuje paragraf 36 Zákona o zdravotních službách, který definuje právní koncept zvaný „dříve vyslovené přání“. Jde o přání týkající se budoucnosti a situace, která může, nebo nemusí nastat. Pacient vyjadřuje souhlas či nesouhlas pro některé konkrétní situace, a to včetně poskytování zdravotních služeb. V anglicky hovořících zemí se uchytila zkratka DNR, která znamená „do not resuscitate“, tedy neresuscitovat. „Když byl pacient v počátcích DNR navzdory svému přání oživován, mohla být podána žaloba za neoprávněný život,“ píše v Knize o medicíně Clifford A. Pickover.

Z USA jsou ostatně známy naprosto neuvěřitelné žaloby, které se dostaly k soudům a byly úspěšné. Velký průlom v otázce eutanazie nastal v roce 1975, kdy Karen Quinlanová zemřela poté, co byla odpojena od umělé plicní ventilace na žádost svého otce. Případ se dostal až k soudu, který uznal právo otce rozhodnout, že dcera v kómatu nebude dál žít. V americkém soudním systému, který silně dbá na precedenty, to tehdy znamenalo neuvěřitelný průlom.

Neoprávněná smrt

V případě známém jako Payne versus Marion General Hospital ale soud rozhodl opačně. Stav pacienta Cloyda Payna trpícího řadou závažných chorob byl natolik špatný, že se nemocnice rozhodla kontaktovat jeho příbuzné. Dostavila se jeho sestra, kterou ošetřující doktor Donaldson seznámil s nepříjemnými podrobnostmi. Sama se mohla přesvěčit, že bratr nekomunikuje. Rozhodla se proto, že kdyby začal umírat, nemá mu být poskytnuta resuscitace. Zdravotní sestra rozhodnutí zaznamenala. Lékař následně do diagnózy připsal poznámku „no code“. To znamená, že pokud se stav zhorší, nemá být poskytnuta srdeční resuscitace. Dne 12. června 1983 ve 12:55 Cloyd Payne zemřel.

I tento případ se dostal k několikerému a velmi složitému soudními jednání. Zatímco lékař tvrdil, že pacient nebyl ve stavu, aby mohl rozhodnout o své smrti a odvolával se na sestru a její informovaný souhlas, zdravotní personál tvrdil, že se Payne probral, ale doktor se ho „nenamáhal“ zeptat, zda chce zemřít. Nakonec byl Donaldson uznán vinným, když byl podle poroty Payne schopen svou případnou smrt konzultovat a stav posoudit. Zároveň by mu včasná srdeční resuscitace mohla prodloužit život. Pokud by ale byl Payne oživován navzdory svému přání zemřít, mohla by být vznesena žaloba za „neoprávněný život.“

Zdroj: Clifford A. Pickover: Kniha o medicíně