Největší blamáž v historii USA: Tajná operace proti Íránu skončila explozí a osmi mrtvými

Spolu s tím, jak se v následujících týdnech a měsících záběry mužů a žen se zavázanýma očima prakticky denně objevovaly v amerických televizích, nervozita administrativy prezidenta Jimmyho Cartera rostla. Výsledkem byl ambiciózní plán na osvobození rukojmích silou nazvaný Orlí spár (Eagle Claw).

Přečtěte si také: Americká invaze na Grenadu se proměnila ve fiasko s desítkami mrtvých. Došlo i na střílení do vlastních vojáků

Historie

Následky jednoho z největších amerických selhání trvají dodnes. 444 dní držení rukojmích nelze zapomenout

Písečná bouře

Operace odstartovala v noci 24. dubna 1980 a zahrnovala přesun 118 příslušníků amerických speciálních sil (96 z nich patřilo k Delta Force) na vybrané místo v íránské poušti pojmenované Desert One. Úkol provedla šestice transportních letadel C-130 Hercules, která na provizorní základnu ležící asi 320 km od Teheránu dopravila také džípy, motocykly a kolem 23 000 litrů paliva určeného pro další fázi operace.

Cestou z Ománu musela letadla proletět nejen íránskou obranou, ale i dvěma nepředpokládanými prachovými bouřemi zvanými habúb. Ty se ukázaly jako kritické hlavně pro další podstatnou složku plánu, kterou tvořilo osm těžkých vrtulníků RH-53D Sea Stallion startujících z letadlové lodi USS Nimitz plující asi 100 km od pobřeží Íránu. Jeden ze strojů musel v bouři přistát kvůli prasklině v rotoru, další se otočil zpět poté, co mu vypovědělo službu navigační zařízení.

Války

Nálet jako z Top Gunu 2: Detailní popis Půlnočního kladiva odhaluje náročnost amerického útoku na Írán

Ambiciózní plán

Zbylé vrtulníky se zpožděním a přehřátými motory dorazily do Desert One, kde se zatím pozemní týmy usilovně snažily zajistit pokračování operace. Plán předpokládal, že zde vrtulníky doplní palivo, a ještě v noci se přesunou blíž k Teheránu (na vzdálenost 420 km) do místa nazvaného Desert Two. Odsud se měly speciální jednotky další noc vypravit v džípech a nákladních autech přistavených lokálním týmem CIA do Teheránu a s palebnou podporou těžce vyzbrojených AC-130 startujících z Desert One osvobodit rukojmí.

V další části plánu bylo nutné zmocnit se dvou míst. Tím prvním byl stadion Amdžadíja v Teheránu, kde mělo proběhnout nalodění rukojmích do vrtulníků. Další kritický bod představovala nepoužívaná vojenská základna Manzaríja asi 100 km jihozápadně od Teheránu, z jejíž přistávací dráhy měly transportní C-130 odletět s rukojmími do Egypta.

Všeteční Íránci

V tak komplikovaném plánu bylo jen otázkou času, kdy se něco pokazí. Předpokladů k tomu bylo dost. Americké jednotky například hned od počátku trpěly špatnou vzájemnou komunikací, díky níž posádky C-130 nedokázaly varovat piloty vrtulníků před prachovými bouřemi. Ukázalo se také, že Desert One zdaleka není tak opuštěným místem, jak si plánovači v Pentagonu mysleli.

Nejprve z jedné strany prašné silnice, kterou letadla částečně využila jako přistávací dráhu, přijel autobus se 44 Íránci. Příslušníci Delty ho zastavili a cestující zamkli v  C-130. O chvíli později se z druhé strany přihnala cisterna pašující přes poušť benzín. Překvapený řidič odmítl zastavit, načež Američané zahájili palbu. Projektil z bazuky nákladní auto zasáhl a proměnil ho v ohnivou kouli viditelnou na kilometry daleko. Řidič jako zázrakem unikl, naskočil do vozu, který jel za ním, a ujel.

Věda a technika

Největší a nejvýkonnější vrtulník ozbrojených sil USA unese stíhačku F-35. Je dlouhý jako dva kamiony

Nepozorný pilot

I kdyby se Američané navzájem sebevíc ujišťovali, že to nic neznamená a že operace Orlí spár může v klidu pokračovat, následující událost je dokonale vyvedla z omylu. Ve chvíli, kdy jeden z vrtulníků přilétal k C-130, aby dotankoval nádrž, zavadil o letadlo svým rotorem o průměru 22 metrů a způsobil výbuch. Oba stroje shořely, přičemž zahynulo pět členů posádky letadla a tři lidé ve vrtulníku, další čtyři utrpěli zranění. Nešťastný pilot vrtulníku s těžkými popáleninami ohnivou apokalypsu překvapivě přežil.

Zbylých pět vrtulníků ale k evakuaci rukojmích nestačilo, takže po poradě s Bílým domem bylo rozhodnuto už hodinu po půlnoci celou operaci zrušit. Týmy se překotně stáhly ke zbylým letadlům, která kvapně odstartovala k návratu. Pět vrtulníků, jež měly být podle původního plánu po provedení operace zničeny, bylo netknutých ponecháno v poušti svému osudu včetně všech citlivých dokumentů a zařízení na palubě. Američané se stahovali v takovém spěchu, že ani nevyzvedli těla svých mrtvých druhů. Takto přijímal prezident Carter zprávy o ústupu z Íránu:

Travel back to April 1980, when President Jimmy Carter finds out about the tragic failure of Operation Eagle Claw. pic.twitter.com/0qaZ2GIKzT

— Historic Vids (@historyinmemes) March 21, 2025

Carterova pohroma

Na operační katastrofu velmi rychle navázala mezinárodní politická blamáž. Zatímco Íránci v Desert One objevili pět takřka netknutých moderních vrtulníků, které promptně zařadili do svého letectva, svět vzápětí obletěly snímky ohořelých trosek jako důkaz nepovedené akce USA. Teherán nakonec projevil vstřícnost a 6. května 1980 vydal těla mrtvých Američanů zpět do vlasti.

Mohlo by vás také zajímat: CNN: Chirurgický řez to nebude. Jak a čím mohou USA udeřit na Írán?

Zřejmě nejhůře provedená tajná operace v historii USA pochopitelně těžce zasáhla demokrata Jimmyho Cartera, který ten rok usiloval o své znovuzvolení. V listopadu drtivě prohrál volby a novým nájemníkem Bílého domu se stal republikánský kandidát Ronald Reagan. Jen několik minut po jeho inauguraci 20. ledna 1981 pak Írán po 444 dnech zadržování všechna americká rukojmí propustil.

Reagan přitom k této „poctě“ přišel trochu jako slepý k houslím. Hlavní důvod celé krize, šáh Rezá Pahlaví, totiž v červenci 1980 zemřel v Káhiře na rakovinu a šíitský režim v Teheránu neměl důvod tuto konkrétní krizi dále prodlužovat.

Zdroj: Stanford University, Pensacola News Journal

Video, které jste mohli minout: Nejmodernější válečná loď USA se umí perfektně schovat. Potom vytasí svůj ničivý arzenál