Alcatraz: kdysi konečná vrahů, dnes cíl milionu turistů. Láká je krvavá historie?

Historie Alcatrazu sahá do roku 1775, kdy španělský námořník a průzkumník Juan Manuel de Ayala (1745 – 1797) zmapoval u pobřeží východní Ameriky neznámý členitý ostrov, který pokřtil La Isla de los Alcatraces.

Z původního španělského názvu nakonec vznikl název Alcatraz. Ostrovu se také někdy říká Ostrov pelikánů, jejichž ptačí populace zde v hojném množství přebývala. Dlouhou dobu se nic nedělo až v roce 1850 Millard Fillmore (1800 – 1874), třináctý prezident Spojených států amerických, podepsal rozkaz o využití ostrova k vojenským účelům. Podle rozkazu na pustém ostrově vyrostla bytelná pevnost, kterou zdobila více než stovka děl. Hlavním údělem pevnosti bylo chránit strategický Sanfranciský záliv. Později se dočkala výstavby majáku, který patří mezi nejdéle fungující majáky na západním pobřeží USA.

O něco později začala americká armáda využívat pevnost pro střežení vězňů. S ohledem na své umístění byl ostrov pro tyto účely ideální volbou. Alcatraz je od pevniny vzdálen zhruba 2 400 metrů, přičemž jako dokonalá izolace slouží chladné a silné proudy Sanfranciského zálivu. Předpokládalo se, že pokud by zklamaly zdi pevnosti a dozorci, vězně na útěku by zastavila nepřekonatelná přírodní bariéra. Během prvních let se do vojenské věznice dostali stoupenci Konfederace a občané obvinění ze zrady během americké občanské války trvající skoro čtyři roky. Za mřížemi si pobyli i „vzpurní“ indiáni, kteří stáli za pozemkovými neshodami s federální vládou. Vězeňská populace citelně narostla až v průběhu španělsko-americké války v roce 1898. Počátkem 20. století se Alcatraz dočkal výstavby 600 vězeňských cel, spolu s nemocnicí, jídelnou a dalšími vězeňskými objekty. Když byl nový komplex v roce 1912 dokončen, podle National Park Service se jednalo o největší železobetonovou budovu na světě.

Alcatraz jako federální vězení

V roce 1933 se armáda pevnosti vzdala a Alcatraz předala ministerstvu spravedlnosti, které usilovalo o federální věznici určenou nejhorším vězňům. Alcatraz prošel velkou rekonstrukcí, jejímž hlavním úkolem bylo zajistit maximální zabezpečení objektu. Věznice se slavnostně otevřela 1. července 1934, přičemž na její výstavbě se podílel i první ředitel Alcatrazu James. A. Johnston (1874 – 1954), který zajistil dostatečný poměr strážných – jeden strážný na tři vězně. Mimo jiné trval na izolaci uvězněných, tedy aby měl každý vězeň svoji vlastní celu. Johnston byl považován za velmi přísného ředitele, který si na krutých pravidlech věznice doslova liboval. A měl kuráž. I když byl kriminál plný drsných vězňů, ředitel často chodíval za vězni do jídelny, aniž by po jeho boku stála ostraha. Hloupá nebojácnost se mu v jednom případě vymstila a byl napaden vězněm zákeřně zezadu. Nešlo ale o nic zásadního. Johnston se otřepal a ve svých pochůzkách i tak pokračoval. Napsal dokonce knihu Prison Life is Different, ve které dokumentuje své nezapomenutelné zážitky.

Slavní vězni

Mezi nejznámější vězně Alcatrazu bezesporu patří gangster všech gangsterů a Al Capone (1899 – 1947), který se za bránu věznice podíval v roce 1930. V té době nebylo novin, které by o uvěznění „krále“ prohibice nepsaly. Do Alcatrazu byl umístěn hlavně z toho důvodu, že mu benevolentní podmínky původní věznice umožňovaly zůstat v kontaktu s okolním světem. Gangster tak nerušeně pokračoval ve svých nelítostných operacích přímo z vězení. Al Capone byl také známý ovlivňováním a korumpováním dozorců. Vše ale ukončil Alcatraz, kde jako vězeň číslo AZ-85 strávil čtyři a půl roku. Propuštěn byl v roce 1934, tedy rok po ukončení prohibice, na které svoje „podnikání“ založil.

Ve věznici si pobyla skutečně pestrá sorta vězňů. Mezi známé trestance patří George „Machine Gun“ Kelly, který si za únos odseděl 17 let. Dále Gangster Alvin „Creepy“ Karpowicz, podle FBI nepřítel číslo 1, za mřížemi pobyl celkem 25 let, čímž se stal i jedničkou v času stráveném na Alcatrazu. Neméně známým byl i odsouzený vrah Robert „Birdman“ Stroud, který si odseděl celkem 17 let. Na Alcatrazu ale platila stejná pravidla pro všechny, tudíž mu i přes jeho „ptačí“ přezdívku bylo veškeré ptactvo zakázáno. Je ovšem pravda, že na samovazbě v Leavenworthu začal výchovou zraněných vrabců, až nakonec ptačí sbírku rozšířil na slušných 300 kanárů.

Pokusy o útěk

Během let je oficiálně známo celkem 14 pokusů o útěk, na kterých se podílelo 36 vězňů. Federální vězeňský úřad uvádí, že z těchto rádoby uprchlíků bylo 23 zajato, 6 zastřeleno a 2 vězni se utopili. O pětici nezvěstných trestancích se rovněž předpokládá, že se utopili, byť se jejich těla nikdy nenašla. Nejznámější pokus o útěk vyústil v bitvu, během níž šestice vězňů přemohla dozorce. Útočníci se dostali ke klíčům od zbraní, ovšem nikoli ke klíčům potřebných k opuštění věznice. Během bojů, které trvaly od 2. května do 4. května roku 1946, vězni zabili 2 dozorce a dalších 18 zranili. Patovou situaci nakonec ukončili povolaní mariňáci, kteří 3 kriminálníky zabili a zbylou trojici zajistili. Dva z přeživších nakonec soud potrestal trestem smrti. Dvojice tedy Alcatraz skutečně opustila, ovšem ne způsobem, jakým si původně přála.

Současný Alcatraz

Federální vězení bylo v roce 1963 uzavřeno, protože provozní náklady věznice byly mnohem vyšší než u jiných federálních zařízení té doby. Veškeré jídlo a zásoby se musely na ostrov přepravovat speciální lodí, což bylo samozřejmě nákladné. Jedna z výsad Alcatrazu, tedy jeho izolovanost, nakonec paradoxně stála za jeho koncem. Dalším důvodem uzavření byl zhoršující se stav budov vlivem působení slaného mořského vzduchu. Za téměř tři desetiletí provozu se na Alcatrazu vystřídalo celkem 1 576 zločinců. O obávaném vězení vzniklo nespočet snímků. Mezi ty nejznámější patří Útěk z Alcatrazu z roku 1979, kde hlavní roli ztvárnil charismatický Clint Eastwood, a Skála z roku 1996, kde se objevil Sean Connery, Nicolas Cage a Ed Harris. V současné době je Alcatraz vyhlášenou turistickou atrakcí, kterou ročně navštíví kolem 1 milionu zvídavých turistů. Od roku 1980 se každý rok pořádá akce zvaná Alcatraz Triathlon, během níž se zdatní plavci snaží překonat záliv a doplavat do San Francisca, ujet 29 kilometrů na kole a nakonec do cíle uběhnout skoro 13 kilometrů.

Text: Petr Smejkal