Před 100 lety byl dovršen vznik KSČ. Jak se komunisté následně dostali k moci a co spáchali?

Historie Komunistické strany Československa (KSČ) se začala psát v květnu 1921, kdy se konal zakládající sjezd samostatné komunistické strany. Integrační proces byl poté završen 30. října 1921, kdy se do KSČ sloučily všechny komunistické frakce v zemi. Téměř čtyřicetiletá vláda KSČ proměnila zemi v satelit Sovětského svazu a zásadně omezila základní lidské svobody, politický monopol KSČ ukončil až listopad 1989.

Původní komunistická strana vznikla oddělením levicové frakce z tehdejší sociální demokracie a se 300 000 členů se po ruské a německé komunistické straně stala třetí nejsilnější v Evropě. Vliv světového komunistického hnutí posílila první světová válka a ruská revoluce. Čeští komunisté se zpočátku snažili zevnitř ovládnout tehdejší sociální demokracii, která v roce 1920 vyhrála volby. Hlavním představitelem marxistického proudu byl bývalý předseda sociální demokracie Bohumír Šmeral.

Šmeral zformoval ve straně levicovou frakci, pokus o převzetí moci se však nepodařil, a tak Šmeral svolal na 14. května 1921 zakládající sjezd samostatné komunistické strany. Poté, co se na podzim téhož roku do KSČ sloučily všechny komunistické frakce v zemi, se jejím předsedou stal Václav Šturc. Ve volbách v roce 1925 získali komunisté ve sněmovně 41 mandátů a stali se po agrárnících druhou nejsilnější stranou. I v dalších volbách se jim dařilo, přesto však po celou dobu trvání první republiky zůstali v opozici. Přelomem se stal pátý sjezd v roce 1929, na kterém stranu ovládlo radikální křídlo okolo Klementa Gottwalda. Ten vyhlásil bolševizaci KSČ podle tehdejších směrnic Komunistické internacionály.

V Karlíně byla roku 1921 založena komunistická strana. Schůze se konala v hospodě u Zábranských v Křižíkově ulici, která stojí dodnes. Ustavující sjezd KSČ se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ve velkém sále Národního domu v Karlíně. pic.twitter.com/K2PBvbFGnc

— Otakar Brabec ‼️ Слава Україні ‼️ (@Otakar_Brabec) April 2, 2020

V září 1938 se komunisté postavili proti přijetí mnichovské dohody a ještě do konce téhož roku byla strana vládním nařízením rozpuštěna. Většina vedoucích činitelů odešla do Moskvy, kde vytvořila zahraniční vedení KSČ. Současně vniklo ilegální vedení, které řídilo domácí činnost komunistů. Za druhé světové války se komunisté podíleli na domácím odboji a moskevské vedení vytvořilo druhé centrum zahraničního odboje. V květnu 1946 pak se 40 procenty vyhráli volby a Gottwald se stal premiérem. V únoru 1948 nastal komunistický převrat, během něhož prezident Edvard Beneš jmenoval Gottwaldem rekonstruovanou vládu. Začátkem června po volbách, v nichž se poprvé hlasovalo pro jednotnou kandidátku Národní fronty, pak Beneš abdikoval a Gottwald byl zvolen hlavou státu.

Po dalších více než 40 let měli komunisté monopolní postavení ve společnosti – provedli mimo jiné zestátnění ekonomiky a násilné združstevnění zemědělství. Za jejich vlády byli politicky nepohodlní občané zavíráni do vězení a přes 200 lidí bylo z důvodů protikomunistické činnosti popraveno. Další tisícovky lidí zemřely ve vězeních, pracovních táborech nebo při pokusu o útěk přes hranice.

Po pádu socialistického režimu v listopadu 1989 navázala na činnost totalitní KSČ nově vzniklá Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která letos poprvé ve své historii neuspěla ve volbách do Poslanecké sněmovny.