Zastřelil jsem slona. A co?

Z nebe padala Zambezi. Drobná vodní tříšť, která „vycákne“ do výšky až 200 metrů pár vteřin potom, co se řeka zřítí do propasti Viktoriiných vodopádů. Seděli na malé kamenné zídce, safari klobouky vražené hluboko do čela a pokuřovali. Tři obyčejní chlápci, trošku při těle, neoholení, hnědá trička, maskáčové kalhoty a pevné vysoké boty, zablácené až po kotníky. Minul bych je bez povšimnutí, kdyby nepromluvili česky a kdyby nepadla věta: „Musím napsat domů, že mám slona. Jednou ranou.“

Jde to legálně?

Ano. Podle oficiálních zdrojů žije mimo národní parky v Zimbabwe téměř dvojnásobek slonů, než je pro sledovaná území vhodné. Vláda se rozhodla vyřešit situaci tím, že nabídne světové lovecké veřejnosti možnost regulovaného odstřelu za úplatu. Ochránci zvířat a někteří vědci zpochybňují uváděná čísla a podezřívají vládu, že vše dělá jen pro zisk ve valutách. Poplatek vládě za odstřel slona je 9000 dolarů, bez trofeje. Kromě Zimbabwe je komerční lov slonů povolený v Jihoafrické republice, Tanzanii, Kamerunu a Botswaně.

Poslouchat cizí rozhovory se nemá

Zastavil jsem se a ohlédl. Podívali se na mě: „Co je? Něco se nelíbí?“ „Zabil jste slona?“ „Jo. Zastřelil jsem slona, a co?“ Nestál jsem jim ani za to, aby vstali. Turista, co se zjevil u Viktoriiných vodopádů. Neví nic o Africe, neví nic o buši. A chystá se dávat kázání. Takových už potkali. „Za kolik?“ zeptal jsem se. „Co za kolik?“ „Kolik to stojí? Zastřelit slona.“ Vstali. Všichni tři. Tři páry těžkých bot proti sandálům. Maskáčové kalhoty proti šortkám. Zamlžily se mi brýle. Není kam zmizet. Úzká asfaltová cestička, vlhká od vodní tříště, hustý tropický les. Pár ruských turistů. Nikdy se k šelmě neotáčej zády a nikdy neutíkej. To je pak jasné, že jsi lovná zvěř. Chvíli se díváme vzájemně do očí. „Zaplatíte pivo? Můžeme dát řeč.“ „Zaplatím.“

Zlí obři

„Sloni v Africe nejsou stejní sloni, které vaše děti krmí oříšky v cirkuse. Tady jsou sloni zlí obři, co nemají rádi lidi. Jsou vůči lidem agresivní a pár desítek jich musí být zabito, protože dělají velké problémy.“

Sedíme zabořeni do plastových křesílek v hospůdce u hlavní silnice. Na malém stolku se kupí plechovky od piva Zambezi. Obrovské tahače, naložené mědí, stavebním materiál a bůhví čím vším čekají ve frontě na projetí mostu přes řeku. Most odděluje Zimbabwe od Zambie. Kolem nich se proplétají mikrobusy a chodci. Balíky, krabice, plastové kbelíky, tašky. Každodenní boj o přežití. Těm lidem jsou sloni úplně jedno.

„Takže jste vlastně ochránci vesničanů?“ „Ne. Lov je sport. A lov slonů je velmi náročný sport.“ „Džíp vás doveze ke stádu, stopař ukáže, které zvíře smíte zastřelit. Zamíříte dokonalou zbraní s hledáčkem a vystřelíte dokonalou střelu. Zvíře padne, vyfotíte se a o všechno ostatní se postarají černoušci. Sport? Velmi náročný sport?“ Dneska asi dostanu po kebuli. „Idiotská představa. Slona musíte vystopovat. Speciálně staré býky, kteří nejvíc otravují život vesničanům. Už podle stopy poznáte, jak velký kus to je, někdy i velikost trofeje. Přední stopy u velkých trofejí bývají hlubší. Ze sloního trusu pozná dobrý stopař i věk slona.

Staří sloni mají potíže se zuby a v jejich trusu jsou proto větší částice. My stopujeme pěšky. V tom je to kouzlo lovu. I když je slon obrovské zvíře, dokáže se neuvěřitelně dobře schovávat v buši. Chodí tiše, hodně tiše. Takže často slona ani nevidíte, ani neslyšíte a slyšíte jen lámání větví. Sloni ujdou za potravou a vodou i 30 kilometrů za den, takže je to sport, to mi věřte.“

Myslím na Sharon Pincott z národního parku Hwange. Chrání slony před pytláky. Co by asi teď říkala? Mlčela by? Já mlčím. Mávnu na černocha u baru, ať přinese další piva. Pro lovce je to asi důkaz loajality.

Sharon Pincott

V březnu 2001 opustila Sharon Pincott svůj australský domov a rozhodla se, že svůj život spojí se slony na plný úvazek. Ani po 13 letech tohoto rozhodnutí nelituje, i když si během té doby prožila své. Mnohokrát se dostala do střetu s pytláky, s úředníky, s ochránci přírody. První ji nenávidí pro pozornost, kterou upoutala na téměř zapomenutý národní park, druzí nesnášejí její urputnost v prosazování práv slonů a třetí jí vyčítají její blízký vztah k divokým zvířatům. Nakonec se ji ale všichni naučili respektovat. Při setkání se Sharon jsem si mnohokrát vybavil jinou ženu, se kterou jsem měl tu čest se setkat. Cynthie Moss z Amboseli. Studuje tam slony více než 40 let. Zaslouží si poklonu obě dvě. Silné ženy, které posunují východní a jižní Afriku o pořádný krok dopředu.

Špatná trefa znamená velké potíže

„Lovec musí dokonale vědět, kam mířit. Musíte znát polohu důležitých orgánů ve sloním těle. Musíte přesně vědět, kde je srdce a jak je ve sloní hlavě umístěný mozek. Když se netrefíte přesně, jen zvíře rozzuříte. Jsme lovci, chodíme ke zvířeti blízko. Špatná trefa znamená velké potíže. Každý rok sloni zabijí několik lovců.“ Viděl jsem během svých návštěv Afriky rozzuřené slony několikrát a zažil jsem útok slonice na minibus, kdy řidič ujel jen o chloupek. Ale stejně někde hluboko uvnitř fandím spíš slonům než lovcům. Neříkám to ale nahlas. Na stolku je příliš mnoho plechovek piva a jsem příliš zvědavý na to, abych právě teď vyvolával konflikt.

Živíme půl Afriky

„Za kolik?“ ptám se po několika hodinách a mnoha pivech znovu. „30 000 dolarů, bez trofeje. V ceně je 9000 pro vládu a zbytek jsou další náklady. Jako bonus můžete dostat buvola. 10 dnů stopování a zázemí. Stopař, kuchař, lidi, co staví tábory, řidič, borec, co stáhne kůži, další na praní prádla a čištění bot. A dozor od národních parků. Maso ze zvířat zůstává vesničanům. Živíme půl Afriky.“ Pohled na hodinky, poslední lok a tři páry těžkých bot se zvedají k odchodu. „Jedeme k jezeru Kariba. Na hrochy a krokodýly. 10 000 dolarů za týden, kdybyste se chtěl ptát. Díky za pivo.“ Žádné podání ruky, jen mávnutí rukou a maskáčové kalhoty a hnědá trička se začnou proplétat mezi kamiony. To bude kocovina. Sharon, promiň, jsem srab. Nebo že by mě nalomili?

Text: Marco Polo

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapské Město + Viktoriiny vodopády + Botswana

Kapské Město je bránou do Afriky, moderní město, které nabízí vynikající restaurace, skvělé zázemí pro výlety do vinařského kraje nebo k divokému pobřeží. Viktoriiny vodopády jsou jednou z největších ikon Afriky a fascinující místo, kde se návštěvníkům tají dech. A Botswana je rájem zvířat a jedna z nejlepších lokalit pro safari. Zájezdy na jih Afriky pořádáme více než 20 let a nejenže Africe rozumíme, ale máme ji moc rádi. Termín odletu: každý pátek Cena, včetně letenek: 65 500 Kč

Putování Mexikem

Ucelené svědectví o civilizaci, která trvala nevídaných 4000 let. Poznávací zájezd do země s největší nabídkou památek kultury Aztéků a Mayů v prostředí nádherné a rozmanité přírody. Kombinace poznávání a příjemného odpočinku, koupání a procházek. Termín odletu: 23. 11. 2019 Cena včetně letenky, vstupů do památek a českého průvodce: 75 500 Kč

Vietnam plný zážitků – od severu k jihu

Poznejte s námi "starou dámu Asie" Hanoj, malebnou zátoku Lan Ha s přespáním na lodi přímo v zátoce, nechte se okouzlit atmosférou městečka Hoi An, moderním Saigonem a pobyt zakončíme na krásné pláži. Vietnamský venkov si prohlédneme z kola, budeme se plavit a spát na luxusní lodi, staneme se na den místními rybáři a farmáři, zasadíme si vlastní rostlinky rýže, naučíme se vařit s místním kuchařem a zažijeme ještě mnohem víc... Termín odletu: 9. 11. 2019 a 7. 3. 2020 Cena včetně letenek, vstupů do památek a českého průvodce: 65 500 Kč

window.dataLayer = window.dataLayer || []; function gtag(){dataLayer.push(arguments);} gtag('js', new Date()); gtag('config', 'AW-945167604');