Zubři se vrací do Drákulovy země, do Rumunska. Temné lesy znovu osidlují jejich rohatí vládci

Během září byli do volné přírody v rumunských horách vypuštěni čtyři zubři – připojili se tam ke stádu dalších více padesáti majestátních zvířat, která tam již žijí. Program návratu těchto velkých savců do oblasti jižních Karpat probíhá nad očekávání dobře.

Německý zubr zachraňuje rumunské geny

Zubři, kteří byli nyní do přírody vypuštěni, pocházejí ze dvou míst: z německého Donaumoos Reservation a z rumunského centra v Hunedoaře. Všechna zvířata byla vybírána při náročné a dlouhodobé proceduře – experty totiž zajímal nejen jejich zdravotní stav, ale především jejich genetické informace. Když je zvířat tak málo jako zubrů v rumunských horách, musí být jejich skupina neustále zásobována „čerstvou krví“ – tedy DNA co nejvíce odlišnou od té ve skupině.

Jinak by docházelo ke genetických chybám vzniklým plemenitbou příbuzných – a další generace by byly stále nemocnější a postiženější různými defekty. Tímto způsobem například skončili mamuti – podle nejnovějších výzkumů byla jejich poslední populace na Sibiři postižená snad všemi existujícími genetickými poruchami…

Zubr, základ ekosystému

Klíčovou roli v tom bude hrát samice jménem Xannika, která do Rumunska přicestovala z Německa. Právě ona by mohla vnést do omezené populace genetické bohatství, jež mu zatím chybí. Už překonala více než tisícikilometrovou vzdálenost a prošla si aklimatizačním zařízením. Podle zoologů zvládla cestu luxusně, je dostatečně zdravá a silná, aby se stala matkou dalších generací zdravých zubrů.

Evropští zubři, blízcí příbuzní severoamerických bizonů, byli v minulosti po kontinentu rozšíření téměř všude. Naši prapředkové je jednak vylovili, ale těmto zvířatům neprospívala ani proměna pralesů na „farmy na stromy“. V současné době se zubři stali symbolem, který ukazuje, že návrat k čistější přírodě a fungujícím lesním ekosystémům není jen naivním snem, ale realizovatelnou vizí.

Díky své velikosti jsou zubři klíčovým hráčem evropských lesů, podle řady studií v nich hrají podobně zásadní roli, jako třeba sloni v Africe. Každé šlápnutí zubří nohy vytváří v ekosystémech nějakou pozitivní změnu, na jejich existenci je navázáno množství dalších druhů zvířat a rostlin.

Rumunský projekt by měl probíhat do konce roku 2020, kdy by měla být jejich populace dostatečně stabilní na to, aby mohla fungovat sama, jen pod dohledem místních…

Text: Martin Kolář