Nevěřte romantické legendě o Taj Mahal, všechno mohlo být jinak!

Všichni slyší stejný příběh o veliké lásce. Příběh skvěle dokresluje nádheru stavby. Průvodci štěbetají pohádku o krásné princezně a zamilovaném princi v mnoha jazycích. Jenže co když to místo pohádky byl vlastně thriller?

Napadlo mě to při východu slunce

Stál jsem to ráno na pěšině před dlouhým obdélníkovým bazénkem a díval se přes vodu na jeden z divů světa. Taj Mahal. Slunce teprve vykukovalo za horizontem a bílý mramor měl nazlátlou barvu ranních paprsků. Byla to moje pátá nebo šestá návštěva a věděl jsem, že ten vzácný okamžik, kdy je kolem mne ticho a nádherná památka jako by patřila pouze mě, nebude trvat dlouho. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl a pomalu vydechoval. I vzduch, ještě prochladlý nocí, měl v sobě stopu krásy, kterou před chvilkou hltaly oči. Slunce mě zapálilo na pravé tváři a dalo jasně najevo, že se ujímá moci. Otevřel jsem oči a znovu je zaostřil na Taj Mahal. V tu chvíli mi došlo, že všechno mohlo být jinak.

Příběh jako z reklamy na Valentýna

Byla to láska na první pohled. Princ Khurram (za čas se stane císařem a přijme jméno Shah Jahan) během procházky v zahradě královského paláce pohlédl na krásnou neznámou dívku a zamiloval se. Píše se rok 1607 a princi je necelých 15 let. Dívka, do které se zamilovala je o rok mladší perská princezna Arjuman Banu Began. Dva krásní lidé, v krásné zahradě, s krásnou budoucností před sebou. Nic nebrání jejich lásce. Časem pojme princ princeznu za ženu a věnuje jí titul Mumtaz Mahal (Klenot paláce). Princ se stává císařem a princezna císařovnou. Žijí spolu šťastně až do okamžiku, kdy císařovna umírá při porodu. Nešťastný milující manžel na její počest nechá postavit nejnádhernější mauzoleum na světě, Taj Mahal.

Jenže všechno mohlo být jinak

Začátek 17. století nebyla doba příběhů z růžové knihovny. V roce 1607, kdy se princ s princeznou potkávají, píše Shakespeare tragédii Antonius a Kleopatra. Jak by asi vypadal příběh Taj Mahalu, kdyby jej vzal do ruky slavný dramatik? Základní zápletku by možná nechal stejnou – dva krásní mladí lidé se do sebe zamilují. Ale pak už by přicházelo mnohé ale. Rodiče souhlasí se sňatkem, ale je nezbytné navštívit hvězdopravce a určit nejvhodnější den ke svatbě. A co čert (?) nechtěl, hvězdopravci určují ideální den až za pět let, na rok 1612. Navíc rodiče připraví pro mladého prince ještě několik sňatků, které jsou nezbytné pro zachování míru na hranicích císařství. Dny vhodné pro svatby s dalšími nevěstami jsou v mnohem bližších termínech. A tak princ musí plnit po celou dobu čekání na svou vyvolenou manželské povinnosti se dvěma dalšími ženami.

Chci být ta první!

Jaká muka asi musí doprovázet každou noc milující Arjumanu, když sama usíná ve své ložnici? Jak dlouhé jí musejí připadat roky čekání. Krásná, vzdělaná, ambiciózní perská princezna musí sledovat, jak se její 15letý snoubenec mění z chlapce v muže. Sama s ním smí pouze chodit na procházky a hrát šachy. A ty dvorské drby! Těch legend o jeho mužských schopnostech! A těhotenství dvou manželek a porody jejich dětí! Kolikrát to chtěla vzdát? Nezmění se její láska v tichou skrytou nenávist? A pak to přijde. Skvostná vskutku královská svatba prosvětlí rok 1612. Obě manželky musí ustoupit do pozadí. Teď jsem tu já a chci být ta první! A skutečně je. Je první! Anebo ne? Jistě, je jasnou favoritkou svého muže, obě další manželky jako by nebyly, jako by neexistovaly. Jenže není první v císařství. Její muž není korunním princem, tím je jeho starší bratr Parviz.

Jedinou cestou k moci je smrt

Princ Khurram netouží po trůnu. Vždyť je tak pohodlné být druhý. Nemáte žádné povinnosti a můžete se věnovat své milované ženě a jejím dětem. Arjumana a její děti prince naprosto naplňují. Navíc dětí přibývá. Legendy o mužských schopnostech prince nelhaly a Arjumana rodí s naprostou pravidelností každé dva roky. Hluboko v její duši je ale stále ukryta křivda, nikdy se nezbaví oněch pěti let čekání. Tu křivdu zahojí jen jediné. Když se její choť stane císařem. Nepomáhají intriky, nepomáhají hádky s manželem a tchánem. Nakonec pomůže starý osvědčený jed. Bratr Parviz v roce 1626 umírá. A zanedlouho po něm i císař. Princ Khurram se stává císařem Shah Jahanem a krásná Arjumana císařovnou Muntaz Mahal. Píše se rok 1628.

Kdo vládne?

Jak skvělé bylo být tím druhým. Vládnout císařství zabírá tolik času a tolik energie. Vždyť už nemám ani čas na hrát si s dětmi a být s tebou, lásko. Každý den musí císařovna poslouchat podobné vzdechy svého muže. Jsi císař, musíš vládnout pevnou rukou. Slyší císař každý den svou ženu. A když už se nakonec pro něco rozhodne, císařovna to kritizuje, udělala by to jinak. Nakonec to raději udělá podle ní. Na dvoře už se šušká, že zemi vládne Mumtaz Mahal a ne císař Shah Jahan. Téměř tři roky utahuje císařovna smyčku kolem vladařova sebevědomí, tři roky napíná strunu jeho trpělivosti, tři roky zkouší velikost a hloubku jeho lásky.

Tragédie nikdy nekončí vesele

Shakespeare by nemusel konec příběhu příliš fabulovat. Císařovna miluje okamžiky, kdy večer není v komnatách vůbec nikdo, jen stráže u dveří. Ráda obklopí trůn v největším mnoha svícny. V paprscích svíček se blyští zlato a drahé kameny. Usedá na trůn jako by byla císařem. V tichu místnosti je slyšet jen její dech. Poslední dobou sípá jako stařena. Je jí šestatřicet a brzy porodí už 14 dítě. Ani si nevšimla, že ve stínu u sloupu stojí císař. Pozoruje svou ženu. Je krásná, vznešená. Nejkrásnější císařovna, jakou by si země mohla představit. Kam se ale poděla Arjuman? Ta bestie uvnitř císařovny mu jí ukradla. To musí skončit. Donutí císařovnu, aby mu vrátila jeho krásnou něžnou Arjuman. Císař se vrhne k trůnu a začne císařovnu tahat za ruce pryč. Na trůn patří císař, ne císařovna. Císařovna padá na podlahu a začíná rodit. Při porodu umírá.

Žal, nic než žal

Zabil jsem svou největší lásku. Nic nemůže ukonejšit můj žal. Snad jen žít, jak by si přála ona. Následujících 35 let je Shah Jahan opravdovým silným a důrazným císařem. Císařem, na kterého se bude vzpomínat jako na velikána. Jen už ho nikdy nikdo neuvidí usmát se. Na počest své mrtvé lásky, hnán žalem a výčitkou svědomí, nažene císař více než 22 000 dělníků, aby postavili nejnádhernější mauzoleum na světě. Trvá jim to bezmála 22 let.

Stavba Taj Mahalu

Jen těžko si dokážeme představit, jaké úsilí museli vydat dělníci, když stavěli jeden z nejkrásnější architektonických klenotů na světě. Kroniky tvrdí, že na stavbě postupně pracovalo více než 20 000 dělníků a stavba trvala 22 let (1632–1654). Celá stavba je dokonale vycentrovaná okolo sarkofágu císařovny Mumtaz Mahal. Ona je středem vesmíru. Kolem sarkofágu je vybudována hlavní budova čtvercového půdorysu o straně necelých 60 metrů. V rozích podstavce, na kterém stojí hlavní budova, se tyčí jako strážci čtyřicetimetrové minarety. Klenba hlavní budovy je vybroušená do kosočtverců a vyzdobena kaligrafickým písmem súrami z Koránu.

Dodnes není jasné, kdo je autorem návrhu. Jedna legenda tvrdí, že autorem je francouzský architekt, jiná tvrdí, že italský architekt. Žádné konkrétní důkazy nejsou ani pro jednu z verzí. Bílý mramor byl na stavbu přivážen z lomu vzdáleného více než 250 km. Jeho zpracování je velmi složité a o to více obdivuhodná je práce s detailem. Velké množství vlysů a orientálních dekorací dokazuje precizní řemeslnou dovednost stavitelů.

Někdy se můžete setkat z určitých zklamání návštěvníků, kteří očekávají, že i uvnitř hlavní budovy bude vše tak nádherné, jako zvenčí. Není tomu tak. Záměrně. Pieta nedovolila okázalost. Navíc prostor zmenšuje sarkofág císaře, který tu podle původního plánu neměl být. Císař plánoval stavu druhého Taj Mahalu v černé barvě pro své ostatky. Záměr mu ale překazil jeho syn Aurangzéb, který císaře zbavil trůnu. Nakonec jej po smrti umístil vedle císařovny, což pokládal za dostatečnou službu oběma rodičům.

Text: Jan Papež, Marco Polo

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Inzertní sdělení:

window.dataLayer = window.dataLayer || []; function gtag(){dataLayer.push(arguments);} gtag('js', new Date()); gtag('config', 'AW-945167604');