Srdce Kalahari – obyčejný den v neobyčejné poušti

Je to ale jen ranní a pozdně noční záležitost. Přes den je teplo. Středoevropan by mohl říct, že je vlastně vedro. Přes třicet stupňů ve stínu. Obloha nad pouští je bez mráčku ve dne i v noci. Jako by krajina byla tak vyprahlá, že z ní slunce už nedokáže vytáhnout ani kapku vody. Díky tomu jsou ovšem kalaharské noci neobyčejným zážitkem.

Hvězdné nebe nad hlavou...

Dá se bez nadsázky říct, že noční nebe v Kalahari působí až neskutečně. Díky tomu, že jste stovky kilometrů od nejbližšího zdroje světla, nepřekáží vám vůbec nic v pozorování všeho, co jižní obloha nabízí. A tak chvílemi s otevřenou pusou a očima obrácenýma vzhůru sledujete tu krásu. Pochopíte, proč se Mléčné dráze říká tak, jak se jí říká. Opravdu to vypadá, že někdo rozlil mléko přes celou oblohu. Cvakáte fotoaparátem a doufáte, že aspoň trochu z té neobyčejné atmosféry dokážete přenést do obrázku. Tohle je jedna tvář pouštních nocí. Tma a vzrušené komentáře k fotkám a nebi nad Kalahari.

Ta druhá je ozářená světlem plamenů. Protože tábořiště nejsou oplocená, je dobré si rozdělat oheň, který v srpnové noci navíc příjemně zahřeje. Nejhlučnější je noc na samém začátku, když se slunce sotva schová za obzor. To se ozývá hmyz, který hlučí ze všech sil, volají ještě někteří ptáci a sem tam zazpívají i šakali. Nad ránem pak můžete zaslechnout i pány s velkou hlavou – kalaharské lvy. Zjeví se jako duchové. Vyloupnou se ze tmy a tiše se skloní k vodě u napajedla. Když uhasí žízeň, pouštějí hrůzu. S kratšími či delšími přestávkami řvou a mručí. I když jsme od nich asi 80 metrů, je to strašný rámus a kdybychom neseděli v autě, byla by v nás malá dušička. Je to krásná chvíle. Znamení. Kdo je tu doma a kdo jen na výletě.

Samota na prodej

Divoká tvář rezervace ale dostává trhliny. Jako do každého koutu Afriky, i sem už dorazil „rozvoj“, a tak na dvou místech Central Kalahari vyrostly luxusní stanice. Do nich turisty doveze vrtulník. Celá lodge stojí na dřevěných podestách půl metru nad pískem, aby se snad někomu něco nestalo. Hosté sedí v kožených křeslech, popíjejí ledový drink a užívají si osamělou krásu Kalahari. Kousek od lodge stojí kašírovaná křovácká vesnice, kam si hosté mohou jít prohlídnout „opravdové“ Křováky. Za tohle dobrodružství platí 600 amerických dolarů na noc. O deset kilometrů dál sedí lidé v písku u ohně. Vaří si v ešusu pár konzerv a čekají, co přinese noc. Křováky neuvidí, i když by moc chtěli, a jejich nejstudenější pití má 30 stupňů. Dokodrcali se sem autem za 15 dolarů na noc. Kdo je na tom líp?

Central Kalahari Game Reserve

Rezervace leží uprostřed Botswany. Má rozlohu 53 000 kilometrů čtverečných. Například Slovensko jen 50 000 km čtverečných. Byla založena v roce 1961 jako útočiště pro Křováky. Několik desetiletí byla uzavřenou oblastí, kam jste se dostali jen se speciálním povolením. Od devadesátých letech je ovšem otevřena pro turistický ruch. Křováci byli nuceně přesídleni za hranice rezervace a pod záminkou rozvoje a přístupu ke vzdělání a zdravotnické péči jim byl návrat do pouště znemožněn.

V celé Central Kalahari Game Reserve může být v jeden okamžik maximálně 200 lidí. Stovka se jich vejde do dvou luxusních stanic. Druhá pak na tábořiště rozesetá po celé rezervaci. Dvě stě lidí na 53 000 kilometrů čtverečních.

Kalahari není poušť v tom smyslu, jak ji vnímáme. Nejsou to písečné duny. Roste v ní tráva, keře, stromy. A žije v ní pozoruhodné množství zvěře. Od oblíbených surikat až po velké savce, jako jsou žirafy, lvi nebo hyeny. Je v ní ovšem naprosté minimum povrchové vody. Jediným národem, který dokázal v Kalahari přežít, jsou Křováci.

Text: Martin Šíl