Co "nabonzovala" evropská sonda Rosetta

Kometa - Obrázek 1

Novinky z mise Mise, která se zajímavostí vyrovnala sondám na Marsu.

Je to už týden, co evropská sonda Rosetta cíleně narazila do komety 67P/Churyumov–Gerasimenko, ukončujíc tak svou skoro dvouletou misi kolem tohoto tělesa. Sonda navržená a vyslaná čistě Evropskou kosmiskou agenturou vyvolala nadšení svým přistávacím modulem Philae a v konkurenčních agenturách rovněž otázky, proč první přistání na kometě nezvládla NASA anebo Rusko. Vzpomněli jsme na 8 zajímavostí a zjištění, které bychom bez Rosetty neměli.

1) Dekády plánované putování

Rosetta sice dosáhla komety 67P v srpnu 2014, ze Země však odstartovala už v roce 2004. Kořeny projektu přitom sahají až k evropské sondě Giotto, která v roce 1986 navštívila (z mnohem větší dálky) kometu Halleyovu. Hned po úspěchu této mise se NASA a ESA dohodly na vývoje společného dua sond pro budoucí kometární průzkum, NASA však svůj projekt v roce 1992 z rozpočtových důvodů zrušila, zatímco ESA jej překopala do budoucí Rosetty. Dá se tak říct, že vyvrcholení mise není jenom koncem dvouletého průzkumu u 67P, ale výsledkem skoro 30 let plánování! ¨

2) Poprvé tak daleko (na evropskou sondu)

Pojďme však přímo k sondě samotné. Ta na cestě k 67P překonala hned několik „poprvé“. Pro vědce a inženýři z ESA jde o nejdále letící sondu – Rosetta prolétla orbitou Marsu a pásem asteroidů a dostala se skoro až na úroveň Jupiteru. To vše přitom s použitím solárních panelů – i to je další „poprvé“, jelikož většina takto vzdálených misí v této hloubce přepíná na palivové články. Nakonec po svém srpnové přiblížení v roce 2014 se Rosetta rovněž stala první sondou, která obíhala kometární jádro a spolu s tím i první sondou, jež doprovodila kometu na její cestě do středu sluneční soustavy.

3) Odhalení kometární geologie

Příval novinek se s tím, jak se Rosetta blížila ke kometě, stále zvětšoval. Již týdny před přiblížením kamery zachytily tvar komety a odhalily, že se její tvar blíží gumové kachničce – kometární jádro se sestává ze dvou částí. Po definitivním přiblížení odhalila Rosetta území nepodobné libovolnému pohoří na Zemi – na kometě probíhá velmi aktivní geologie a povrch se tak v ničem nepodobá asteroidům s jejich viditelnými krátery. 67P disponuje obrovským kilometrovým útesem, erozí či ale i prašnými dunami, což je zvláště překvapující pro nepřítomnost atmosféry. Tu zřejmě nahrazují plynové výtrysky, jež u povrchu drží elektrostatické napětí namísto gravitace (ta je na 67P příliš malá). Na povrchu komety existuje dokonce cosi jako cyklus počasí, jež je ovlivněn její rotací vůči Slunci a změnám v zahřívání.

4) Odhalení kometárního jádra

Když se od Rosetty odpoutal přistávací modul Philae a pokusil dosednout na povrchu 67P, nešlo o nikterak dobře vyhlížející manévr. Jak známo, Philae se nepodařilo přistát a připoutat se k povrchu na první pokus, ale několikrát po povrchu „poskočil“ a bohužel nakonec dopadl do části komety ukryté v permanentním stínu. Namísto týdnů tak pracoval na záložní baterie pouhé desítky hodin. I to však dodalo cenná data – především se ukázalo, že povrchu komety je měkký a písčitý jenom asi do hloubky 30 centimetrů a méně. Níže se rozkládá materiál pevný jako skála, což indikuje, proč se Philae nebyl s to přichytit k povrchu. Další data naznačila, že prostor uvnitř komety je relativně homogenní – nenajdeme tu žádné jeskyně a podobné útvary. To ale není vše, co se zřejmě pod povrchem ukrývá.

5) Vliv komet na Zemi

Sama Philae rovněž odhalila skutečnost, jíž jste si v médiích snad všimli – přítomnost organických molekul. Tyto však neznamená totéž, co i přítomnost života. Jedná se pouze o stavení prvky života, jež jsou ve vesmíru relativně častým jevem. Zdá se však, že v prachu kolem komety jsou přítomné komplexnější organické sloučeniny, což posiluje hypotézu, že základní kameny života byly na Zemi dopraveny právě prastarými kometárními dopady. Aby to však nebylo tak jednoduché, přesně proti tomuto argumentu jde i další zjištění Rosetty – analýza místní vody, respektive výparů tryskajících po oživení komety po jejím přiblížení ke Slunci, se totiž neslučuje se složením vody na Zemi. Zdá se tak, že komety nemohly dopravit většinu našich oceánů. Aby to bylo ještě pokroucenější, v říjnu 2015 přístroje sondy rovněž odhalily přítomnost kyslíku v těchto výparech! To indikuje přítomnost postupně doplňovaných zásob kyslíku uvnitř jádra, jež mohou být doslova starší, než je samotná Země.

Jak už to chodí, jediná mise přišla s více otázkami, než kolik jich sama nakonec zodpověděla. Tak už to ale ve vědě chodí – snad nebudeme na další návštěvu komety, jež odpoví více skutečností o jádru, zase čekat po tři dekády.

Text: Ladislav Loukota