Zlomila jsem si páteř při autonehodě. Exkluzivní rozhovor s Džami a Damirem z Asia Expressu

Mohli byste se, prosím, představit a říct něco málo o sobě?

Džami: Jmenuji se Džamila, klidně mi říkejte Džami. Jsem maminka tří dětí, původně pocházím z Kazachstánu, ale v Česku žiju už asi šestnáct let. Jsem šťastná, že můžu být součástí tohoto projektu.

Damir: Dobrý den, jmenuji se Damir, je mi devatenáct let. Pracuji v autobuse, a zároveň studuji na univerzitě.

Čí to byl nápad přihlásit se?

Džami: To byl můj nápad. Se synem jsme spolu téměř dvacet let, ale paradoxně spolu netrávíme tolik času. On už je skoro dospělý a brzy už takovou příležitost mít nebudeme. Když jsem byla mladá maminka, udělala jsem spoustu chyb – chtěla bych teď zkusit náš vztah trochu zlepšit a posílit.

Damire, nezaváhal jste, že do toho půjdete s maminkou?

Damir: Jo, proč ne.

Máte rádi cestování?

Damir: Upřímně… Moc ne. Ale proč to nezkusit. Kdybych nemusel, tak bych asi necestoval.

Džami: Jeho víc než cestování láká exotické jídlo.

Damir: Přesně tak. Já to beru hlavně kvůli tomu jídlu. Ne že bych nechtěl poznávat nové země, ale cestování mě strašně vyčerpává. Jednou za čas je to fajn, ale ne pořád. Přesto jsem si říkal – proč to aspoň nezkusit.

Džami: On by nejradši trávil všechen čas u počítače, což je dneska u mladých normální. Je hrozně těžké ho dostat někam ven, někdy i jen po Praze. Takže tohle beru jako velkou výzvu pro nás oba.

Těšíte se?

Damir: Určitě ano. Nejvíc se těším na ta exotická jídla. Už teď se nemůžu dočkat.

Džamila: Já exotická jídla moc nemusím, ale doufám, že to syn zvládne za nás oba… A že mi všechno nesní.

Je ještě něco dalšího, kromě společně stráveného času, na co se těšíte?

Džami: Já cestování strašně miluju. Když mám čas, hned beru batoh a vyrážím. Je to ve mně zakořeněné – pocházím z Kazachstánu a Kazaši jsou nomádi. Moji předkové celý život cestovali a já to mám prostě v buňkách. To je moje přirozenost.

Cestování a dobrodružství

Když nebude poslouchat, tak jsme v háji. Exkluzivní rozhovor s Toužimáky z Asia Expressu

Kam se ty vaše „cestovatelské buňky“ poděly?

Damir: Ne že by se úplně ztratily. Taky bych rád viděl jiné kultury, jiná místa, jiné podnebí. Zajímá mě, jak to jinde vypadá. Jen je pro mě hrozně vyčerpávající, když je toho moc.

Jak se vám líbí tady v Česku?

Džami: Cítím se tady jako doma. Děti už mají české občanství, já o něj taky žádám. Máme s čím srovnávat a Česko, hlavně Praha, mi strašně přirostlo k srdci. Miluju tady ten klid.

Damir: Já to mám podobně. Česko, hlavně Praha, je super třeba v dopravě – dostanete se kamkoli bez auta. Je tu čisto, hezky se tu žije. Jiný život si ani nepamatuju, do Česka jsem přišel jako malé dítě.

Předpokládáte mezi sebou i nějaké konflikty?

Džami: Ano, občas mě dokáže pěkně naštvat.

Damir: Já jsem přitom nic neudělal.

Džami: Právě! Takže se obávám, že s kamerami mezi námi občas nějaké konflikty budou.

Damir: Maminka dokonce vtipkovala, že hledala na Googlu, kam se dá „vyhodit“ devatenáctiletý syn.

Džami: Samozřejmě to byla legrace… I když existují studentské koleje. Když už to nebudu zvládat, tak ho tam pošlu.

Damir: A pak si navzájem vyhrožujeme – já, že nepojedu, ona, že půjdu bydlet na kolej.

Zvládnete spolu i krizové situace?

Damir: Ty krizové určitě ano. Ty nekritické možná hůř.

Máte z něčeho strach během té show?

Džami: Já mám jediný strach – že bychom jeli na Nový Zéland. Tam nechci.

Damir: Proč?

Džami: Je to jediná země, kam chci jet až hodně stará. Když jsem byla nemocná a čekala mě operace, slíbila jsem si, že neumřu dřív, než uvidím Nový Zéland na vlastní oči. Takže tam chci až někdy v devadesáti. Jinak se nebojím ničeho – klidně Austrálie, teplo, cokoliv.

Damir: Já se bojím toho, že nestihnu ochutnat dost exotických jídel.

Cestování a dobrodružství

Viola má doma všechno srovnané podle barev a materiálu. Exkluzivní rozhovor s Dvojčaty z Asia Expressu

Připravovali jste se nějak?

Džami: Zatím moc ne. Studuji, mám hodně práce na projektech, ale začneme aspoň chodit víc pěšky. Mám doma i trenažér na kolo, tak snad začnu brzy.

Damir: Já se připravuju celý život. Pořád něco tahám – mléko, konzervy, těžké věci. Takže fyzicky si myslím, že to zvládnu a potáhnu nás oba.

Džami: Ano, syn bude záda celé operace.

Myslíte si, že vám pomůže vaše povolání?

Džami: Určitě. Pracuji na velkých akcích a u filmu, často řeším krizové situace. Umím si zachovat chladnou hlavu i ve stresu, mezi stovkami lidí. Věřím, že se to bude hodit.

Damir: Pokud tam nebudu muset opravovat potrubí, tak asi ne.

Čeho si na sobě navzájem vážíte?

Džami: Je to můj syn, známe se skoro dvacet let. Je to můj první, nejstarší, můj život. Nechávám doma další dvě děti, ale on je pro mě strašně důležitý.

Damir: Je to moje máma. Dala mi život. Co víc k tomu dodat? Jsme rodina – a to je to nejdůležitější.

A poslední otázka – kdy jste v životě zažili největší adrenalin?

Džami: Asi při autonehodě, kdy jsem si zlomila páteř. To ale nebyl pozitivní adrenalin. Ten pozitivní mám spojený hlavně s cestováním, raftingem a obecně se svým životem, který je dost akční.

Damir: Já adrenalin moc nemusím. Největší byl asi na Matějské pouti, když mě máma donutila jít na takovou atrakci – takové kyvadlo. Byl jsem tam úplně sám, řval jsem, spadla mi bota a myslel jsem, že umřu. To fakt nemám rád.

Džami: Myslela jsem, že se mu to bude líbit…

Damir: Nelíbilo. A dodnes mi to připomíná.

Asie Express startuje již v neděli 22. února na prima+ a 1. března na Primě.