Proč nejezdit na Machu Picchu? Slavná památka je dnes zážitkem hrůzy

Musíte vystát zdánlivě nekonečnou frontu vedle hotelu, který ubytovává ty nejmovitější návštěvníky inckého města. Projdete pasovou kontrolou a teprve potom můžete vyrazit na nejznámější inckou památku. Machu Picchu získalo titul jednoho z novodobých sedmi divů světa. Zájem o selfíčko z něj se tu však výrazně podepsal.

Incký Disneyland

Machu Picchu je Disneylandem indiánské kultury. Místem ve vysokohorském pralese, které se navzdory své odlehlosti proměnilo v turistický ráj. Snad jen kasino mu chybí. Zastiňuje další indiánské památky, které po celém Peru zanechaly různorodé kultury, a vstupenku do něj je potřeba si koupit s několikaměsíčním předstihem. Jinak se dovnitř nedostanete.

'Lost City' no more, Machu Picchu feels the strain of booming tourism. https://t.co/ZfRKC4u2fK pic.twitter.com/W77LgtFWB3

— WTTC (@WTTC) June 1, 2017

Machu Picchu vzniklo někdy v patnáctém století a jeho význam pro stát sahající od Kolumbie po Chile nebyl nijak velký. Až po svém znovuobjevení v roce 1911 Hiramem Binghamem se stalo světoznámým místem.

Když Inkové předali vládu nad svou říší Španělům, spolkl Machu Picchu prales. Indiáni o městě věděli, ale nezajímali se o něj. Až potom archeologové hledající bájnou Vilcabambu, poslední místo inckého odporu (dodnes nebylo město rebelujících Inků objeveno), světu představili novou památku nacházející se v džungli asi devadesát kilometrů severozápadně od Cuzca. Porost odstranili ohněm, proto jsou zdi Machu Picchu černé, a do USA odvezli významné artefakty včetně mumií, které pak Peru zdlouhavě dostávalo zpátky.

Zážitek pro foťáky

Zatímco původní inckou architekturu v Cuzcu překryly křesťanské chrámy a paláce (v bývalém sídle Inky se dnes nachází pobočka kanadské banky Scotia Bank), Machu Picchu zůstalo nedotčené. To se mu stalo v novém tisíciletí osudným.

Machu Picchu! Every tourism researcher's dream destination #happy pic.twitter.com/0VQHCP4RFR

— ShehnazinLondon (@ShehnazinLondon) August 23, 2017

Pořídit si fotku z města s ikonickou horou Huayna Picchu v pozadí je dnes hlavním cílem cesty na inckou památku (a autor tohoto textu si ji pořídil také). O inckých dějinách se tu nedozvíte nic. Všude se vám nabízejí byť akreditovaní, ale vyloženě komerční průvodci, kteří jsou spíše připraveni na vyprávění báchorek o magických Indiánech, než na předložení historických faktů. Ono to ani moc nejde. Vzhledem k tomu, že Inkové nepoužívali písmo a město bylo roky ztracené, neví se o něm mnoho.

Z Machu Picchu se tak stává zážitek pro vaše foťáky. Kdo chce poznat inckou historii, musí se vypravit do Cuzca nebo do Limy. Cesta na Machu Picchu je také poměrně drahou záležitostí, na které se dá jen těžce šetřit. Můžete tam vyrazit z Cuzca po svých, je to několikadenní trasa pralesem a stává se populární volbou. Ti, kteří mají ale na návštěvu inckého města jen omezený čas, musí vzít za vděk službami společnosti Peru Rail, která patří zahraničním investorům. Cena lístku za devadesátikilometrovou trasu vás překvapí. Zpáteční jízdenka může stát až šest tisíc korun, záleží také na třídě, kterou si vyberete (nebo která na vás zbyde). „Odměnou“ je servis stevardů, rádoby indiánská hudba a v lepší třídě dokonce i módní přehlídka produktů z alpačí vlny. Tedy něco, co by zájemce o incké dějiny a kulturu i oželel.

This luxury train to Machu Picchu winds through the Peruvian Highlands in style https://t.co/MYQ2HQbRLZ pic.twitter.com/amvnVHqJk7

— Travel + Leisure (@TravelLeisure) August 19, 2019

Draho jen pro cizince

Peruánci mají nicméně cestu do města výrazně lacinější, protože zde jezdí i vlak vyhrazený vyloženě pro ně. Turisté si musí mnohonásobně připlatit a projít nádražím, které vypadá jak z alpské vesničky, k expresu, jenž připomíná vlak z Harryho Pottera. Ten vás doveze do Aguas Calientes, městečka pod Machu Picchu, odkud buď nahoru vyjdete, nebo si zaplatíte za autobus (cena je zde přívětivější a pohybuje se v řádu stovek za zpáteční jízdenku).

Samotný vstup do města pak osciluje mezi 70 a 86 dolary pro dospělého, záleží také zda se chcete škrábat na Huayna Picchu. Ještě do půlky roku 2017 jste mohli projít branou a procházet se po městě neomezený čas. To se změnilo a nyní si kupujete vstupenky buď na dopoledne, nebo odpoledne. Denní počet návštěvníků je nastaven na 5000, proto pokud chcete cestovat do Peru v sezóně (evropské léto), je nutné si vstupenky pořídit co nejdříve. I během naší zimy, tedy peruánského léta, denní počet návštěvníků dosahuje několika tisíc.

Když už vám hlídači u turniketů při vstupu zkontrolují pas, nemáte vyhráno. Jasně vyznačená trasa vás povede přes celé město a není možné z ní vybočit. Občas vám cestu městem zpestří lama, která vymění travnatou plochu za chodník (lamy se tu používají namísto sekaček), ale jinak je procházka po Machu Picchu spíš bojem o místo s neustále fotícími se turisty. Velká část z nich nevypadá, že by je indiánské dědictví Ameriky zajímalo víc než pořízení fotky. To ostatně dokazuje i to, že si většina lidí nejprve vybere cestu na vrch nad městem, odkud se pořizují nejlepší snímky, a až potom se vydá trasou, která vede přes bývalé chrámy a paláce.

Nude tourism is a recent trend in Machu Picchu. People caught are fined, deported and even banned from the Country. pic.twitter.com/WpzzVD4aZN

— know (@Know) September 5, 2016

Machu Picchu tak doplatilo na svou fotogeničnost a fakt, že se staletí před západní civilizací ukrývalo. O to větší senzace se z něj stala. Místo je to úžasné, vysoko v horách, obklopené pralesem a s krásnými výhledy do okolí, protože stojí v závratné výšce nad údolím říčky Urubamba. Vidět ho je strhující, ale o historii se člověk dozví spíše na místech, která se neobjevují na tolika obálkách časopisů.

Třeba v Limě najdete muzeum Larco s úžasnou sbírkou indiánského umění. A protože se jedná o soukromé muzeum, vystavuje i sbírku erotického indiánského umění. Rozhodně stojí za to zjistit, že Evropa byla ve středověku v mnohém prudérnější než Amerika. V Arequipě (která patří ke klasickým zastávkám na cestě po Peru) zase můžete navštívit Museo Santuarios Andinos, kde najdete v proskleném mrazáku Juanitu, mumii dívky, která byla obětována bohům v druhé polovině 15. století. Nalezli ji v roce 1995 v jihoperuánských Andách.