Supermuži mezi námi: každý chlap z 1000 je jiný

Supermuži nejsou jen výsadou komiksů nebo filmů – ve skutečnosti existují a jsou mezi námi už desetitisíce let. Čím se liší od těch běžných? Díky výjimečné genetické informaci jsou dvojnásobně větší chlapi než běžní smrtelníci.

Normální muži mají 46 chromozomů – pěkně dvě sady chromozomů X a Y. Ale někteří mají o jeden mužský chromozom Y navíc. A právě to z nich dělá něco výjimečného: vypadají jinak, chovají se jinak a prostě jsou jiní…

Tak za prvé jsou velicí. Průměrný XYY muž je o sedm centimetrů vyšší než obyčejný muž s chromozomy XY. A to přesto, že jejich otcové i matky mají výšku průměrnou. Během asi největšího výzkumu XYY mužů, který se konal ve skotském Edinburghu, zjistili vědci toto: když průměrný otec (174 cm) a průměrná matka (163 cm) mají XYY syna, měří chlapec průměrně 188 centimetrů.

Když vědci poprvé objevili, že supermuži existují, vzbudilo to pochopitelně velký zájem. Lékaři pracovali hned zpočátku s hypotézou, že „chlapský“ chromozom navíc znamená, že tito muži budou mít všechny mužné vlastnosti i nedostatky posílené. První studie to potvrzovaly: XYY muži podle nich měli výrazné problémy s akné, vyšší hladinu testosteronu a také nižší inteligenci.

Vrahové se syndromem XYY

Ale pozdější práce tyto předsudky vyvrátily: inteligence supermužů je zcela průměrná a jejich problémy s akné také nijak nepřevyšují normální trable dospívajících mladíků. Naopak jsou prokázané problémy těchto mužů s učením: asi polovina XYY mladíků projevovala větší potíže při výchově.

Nepotvrdilo se ani to nejzávažnější: děsivá agresivita těchto mužů. Jeden z prvních, u koho byl syndrom XYY objeven, byl totiž masový vrah Richard Speck. Tento Američan umučil a brutálně zavraždil osm zdravotních sestřiček. Když byl pak syndrom XYY nalezen u dalších devíti násilníků, věřili někteří vědci, že jsou na stopě: co kdyby to byl právě tento genetický problém, který je zodpovědný za masové vrahy a násilníky?

Jenže i tady další studie ukázaly, že hysterie není na místě: Ani Speck ani další násilníci totiž nakonec chromozomy XYY neměli. Bohužel se to stalo až po několika letech od kauzy: a Speckův případ se už dostal i do učebnic a vysokoškolských skript jako ukázka nebezpečných XYY supermužů…

Syndrom XYY není dědičný. Jeho původ je pořád tak trošku záhadou: zřejmě vzniká během formace buněk, z nichž se stanou spermie.