Zůstane po zemědělství 21. století v Evropě jen pustá poušť?

Permakultura ale v osmdesátých letech minulého století přišla s novým pojetím využití půdy. Tak, aby generace po nás zdědily krásné sady, zdravé louky a téměř bezúdržbová políčka. Jak na to? A v čem spočívají hlavní zásady permakultury?

Martina Kociánová si do pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 pozvala tvůrce permakulturních zahrad Jaroslava Svobodu.

Martina: Zajímalo by mě, zda k vám do učení chodí i lidé z vysokých postů, kteří se jednak chtějí permakultuře přiučit, ale hlavně chtějí změnit své životní tempo.

Jaroslav Svoboda: Je to asi tak polovina lidí, kteří ke mně na kurzy chodí.

Martina: A nemají jen romantickou představu o tom, co to bude obnášet?

Jaroslav Svoboda: Na jednu stranu ano, ale mají schopnost věci manažerovat. Zvládnout svůj život, něco vytvořit, založili třeba firmu, mohli být šéfy. A najednou zjistí, že díky těmto schopnostem umí i dobře zorganizovat výsadbu rostlin, najmout si někoho na pomoc. Bývají mnohem schopnější než třeba profesionální zahradníci. Je to zvláštní.

Martina: Říkal jste, že základům se u vás lidi naučí za tři dny. Ale zemědělským odborníkem se asi člověk za tak krátkou dobu nestane. Znát, co která rostlina potřebuje, co jí vyhovuje, která potřebuje stín, která světlo, která potřebuje průvan, která přímé slunce, to přece je studium na léta.

Jaroslav Svoboda: To se člověk učí za pochodu díky tomu, že má chuť. Když má chuť pěstovat si zeleninu, tak si prostě koupí pytlíček se semínky a na něm si přečte, kdy se to má sázet a jak daleko od sebe.

Když to udělá, tak zjistí, že to prostě funguje. A když se naučí udělat si záhonek, který má úrodnou půdu, tak to tam prostě poroste. A udělá třeba několik chyb a z těchto chyb se poučí pro příští roky. Nikdo není dokonalý, já také pořád dělám chyby a je to v pořádku. Díky tomu můžu další lidi učit, protože jim řeknu, „udělal jsem tohle a nefungovalo to, zkuste to takhle“.

Martina: Je to složité koupit kvalitní sadbu? Kvalitní stromky, keře, rostliny?

Jaroslav Svoboda: Zelenina se dá sehnat dobře, ale chcete-li si koupit například jabloň, která by rostla přirozeně jako vysokokmen, to znamená, že bude krásná, velká a staletá, tak taková se dá koupit pouze u několika nadšenců, kteří se věnují starým odrůdám. Jabloně množí sami pro radost.

Většina jabloní v zahradnických školkách je roubována na zakrsající podnož a jejich životnost je tím omezena na 10 až 15 let. Ten stromeček bude prostě navždy trpaslíkem a nemá šanci vyrůst.

Já teda učím takovou fintu, jak stromek takzvaně zpravokořenit. Vysaďte ho hlouběji místo roubování pod zem a on má v určitých procentech šanci pustit vlastní kořeny a osamostatnit se od té podnože a růst tak, jak ho příroda stvořila.

Martina: Jak jste se to dozvěděl?

Jaroslav Svoboda: Z knížky od Československé akademie věd, která vyšla v polovině minulého století. Vědci, kteří tím byli nadšení, tyto metody rozvíjeli ještě před hlavním příchodem komunismu. U Mladé Boleslavi dělali experimenty a objevili metody zpravokořeňování stromků, akorát pak byli systémem umlčeni.

A tenhle systém se vlastně přeorientoval na intenzivní zákrskové sady. Byl jsem rád, že jsem tuhle starou knížku objevil.

Je to možnost, jak i ty, omlouvám se za to slovo, zprzněné stromky, které se prodávají v zahradnictvích, vrátit k životu. Je několik metod zpravokořenění stromků tak, abychom vyloučili tu podnož. Ale je to metoda pro někoho, kdo už má trošku chuť se tím zabývat.

Pokud chcete experimentovat čistě divoce, tak si můžete vysadit semínko, které vyplivnete z plodu, které vám chutná. Z jablka, hrušky, ze švestky…

Samozřejmě se říká, že bude plané, ale není to pravda. Bude růst a plodit. Možná ne tak úplně stejně jako ta odrůda, bude to vždycky trošku jiné, ale většinou je to moc dobré.

Martina: Vy máte takovéto stromy?

Jaroslav Svoboda: Já mám takových stromů mnoho, jsou staré i 10 let a už i několik let plodí. Ještě jsem je jako malý kluk vysazoval divoce po stráních kolem našeho domu a všechny plodí dobře. Každý ovocnář vám řekne, tento strom ze semínka bude kyselý, nechutný, nic vám z toho nevyroste. Nesouhlasím. Moje zkušenost je jiná.

Jak dlouho se musí pozorovat pozemek, než se na něj něco vysází? Proč se kombinaci kukuřice, fazole a dýně říká tři sestry? Lze celá zahrada založit ze semínek? Kdy má smysl zahradničit? Je dnešní hospodaření udržitelné? Kolikrát výnosnější je plocha na malé ekofarmě než na klasickém poli? Jak se dá oživit mrtvá půda? Co by se stalo, kdyby nebyly dotace a zemědělci nevyjeli? Proč se v permakultuře nemusí těžce pracovat? Přečtěte si celý rozhovor: