Válka v Sýrii zlepšuje čistotu ovzduší na Zemi! Ale není to dobrá zpráva...

Pokles atmosférických nečistot bývá obvykle vítán s otevřenou náručí. Většinou totiž značí příchod zelenějších zdrojů energie, šetrnějšího průmyslu a – na nejmenší úrovni – možnost nadechnout se o něco snáze. Jde zkrátka o známku pokroku v těch nejmodernějších technologiích. Klimatologové sledující stav pozemské atmosféry proto byli poněkud zaskočeni zjištěním, že nečistoty rapidně klesají v oblasti Blízkého východu v zemích dlouhodobě sužovaných válkou. Změna ukazuje, jak zoufale na tom Blízký východ je.

Když se civilizace zastaví

Tým klimatologů pod vedením Jose Lelievelda si až do roku 2010 ničeho významného nevšiml. Úroveň oxidu dusičitého, indikujícího průmyslové znečištění nad Blízkým východem, stoupala stejně jako jinde nad Zemí. Poté se ale celý trend nápadně rychle a nepravděpodobně zvrátil. Vědci proto sáhli po ověření svých měření s daty z NASA. Nebude asi velkým překvapením, když po potvrzení jejich platnosti své tabulky porovnali s ekonomickými ukazateli a došli ke svým závěrům.

Konflikt v Sýrii a Iráku, který loni vyeskaloval v založení ISIS, zjevně natolik narušil ekonomický život ve velkých městech, že došlo na rapidní pokles průmyslu i dopravy. Spolu s nimi rychle poklesly i emise. Údaje vypovídají o intenzivním dopadu, jaký má válka na Blízkém východě.

"Je tragické, že některé z pozorovaných trendů ústupu NO2 souvisejí s humanitárními katastrofami," píše se ve studii, která vyšla v žurnálu Science Advances. Při bližším náhledu se ukáže, že válka s ISIS ale není jediným činitelem v poklesu regionálního atmosférického znečištění. Za své může i odsun uprchlíků do jiných států.

Ekonomická černá díra

Sledování oxidu dusičitého je dle Lelievelda a jeho kolegů nejlepší metoda odhalování průmyslové aktivity. Jedním z důvodů je skutečnost, že jeho emise v atmosféře obvykle vydrží maximálně jeden den – nehrozí tedy riziko, že se látka nad pozorovanou oblast dostala odjinud.

Pokles emisí nad Irákem je ve skutečností kombinací několika faktorů. Ačkoliv lze americkou invazi z roku 2003 vinit z destabilizace země (pokles emisí ostatně začal v roce 2010, tedy na vrcholu stahování amerických jednotek), s výjimkou dvou let bezprostředně po invazi ekonomické ukazatele iráckého hrubého národního produktu vytrvale stoupaly. Na jejich sražení došlo až po roce 2011. Druhým faktorem je masivní uprchlická krize vyvolaná útěkem milionů lidí z konfliktní zóny.

Především v příkladu sousední Sýrie tak vědci pozorují pokles emisí nad jedním místem, ale náhlý nárůst nad místem jiným. Na první příklad došlo v případě syrských frontových měst Damašku a Aleppa, které opustila více než polovina obyvatel. Celkově Sýrii opustilo kolem 4 milionů lidí z původní 20milionové populace. Část z uprchlíků putovala do libanonského Bejrútu a Tripoli (neplést s libyjským městem), což se naopak projevilo rapidně stoupajícícm vzrůstem úrovně oxidu dusičitého od roku 2013 až dodnes.

Ať je dosavadní výstup jakýkoliv, dramatický pokles dopravy, průmyslu i počtu obyvatel, o tmářské ideologii ISIS nemluvě, je i přes vyčištění ovzduší především špatnou zprávou pro jakékoliv ekonomické výhledy regionu.

Ladislav Loukota