V Číně léčí závislost na počítačových hrách v koncentračních táborech

Se stejným fenoménem se samozřejmě potýká většina moderního světa, ale Čína se liší ve dvou bodech: závislých je mnohem víc a současně se v Číně léčí extrémně drsným způsobem.

V jižní části Pekingu stojí ohrazený pozemek, kde každý ráno, vždy přesně o půl sedmé, vyráží na rozcvičku padesátka mladých mužů v maskáčích. Stráví tady půl roku – snaží se zde velmi drastickými metodami zbavit závislosti na počítačových hrách. Britský Daily Mail dostal nedávno povolení tady natáčet a fotit, takže se informace o tomto největším zařízení svého druhu dostaly mezi západní veřejnost.

Většina „pacientů“ zde není dobrovolně – nejčastěji je sem dostávají jejich rodiče, a to buď pod pohrůžkou násilí, anebo rovnou pod sedativy. V zařízení může být až 80 mladých lidí, přičemž většinou je zcela plné. Průměrný herní závislák, který se zde léčí, má kolem 17 let a do školy nechodil asi rok.

Jde o případy, kdy rodiče absolutně netuší, co se svými potomky dělat – stav, kdy závislost na virtuálních světech brání jejich dětem žít v tom opravdovém. Rodiče jsou proto ochotní zaplatit za „normalizaci“ svých dětí poměrně vysoké částky: za měsíc se zde platí přibližně 25 000 korun – je to tedy zařízení určené pro ty nejbohatší Číňany…

Proč je problém v Číně tak obří?

Exploze problému s herní závislostí je Číně extrémní. Podle vládních odhadů z roku 2014 trpí herní závislostí 24 milionů mladých Číňanů! Právě „Říše středu“ jako první uznala závislost na hrách jako opravdovou nemoc – stalo se to už roku 2003.

Zařízení na léčbu herních závisláků provozuje psycholog a bývalý plukovník čínské armády Tao Ran. Díky své vojenské kariéře uplatňuje armádní metody i v léčbě závislých – a podle všeho to opravdu funguje. Tao Ran tvrdí, že jsou schopní vrátit do normálního života asi 85-90 procent těch, kdo táborem projdou. Jsou založené na kombinaci vojenského drilu, izolace od internetu a také léčbě pomocí silných léků i psychiatrické terapie.

Odborná veřejnost z Číny i jiných zemí světa má proti těmto praktikám silné námitky: už jen to, že lékař odmítá prozradit, jaká psychofarmaka na své pacienty používá. Má však po celém světě velký dopad – Tao Ran již inspiroval vznik dalších desítek podobných center po celé Číně.

Jak vypadá život v táboře?

Na první pohled to vypadá jako kombinace armády a koncentračního tábora. Pacienti nesmí opustit jeho hradby, nemají přístup k žádné elektronice. Mají přísný řád, naplánovaná je každá minuta jejich dne; mladí lidé (většinou muži) zde spí ve spartánských místnostech po osmi. Podle amerického dokumentu z roku 2014 jsou zde normální i fyzické tresty.

Kamery zachytily zcela zhroucené pacienty, plačící děti… Podle Tao Rana je ale jeho metoda jedinou možnou pro opravdovou změnu, která vydrží pacientům i poté, co tábor opustí...