Uvažovali jste někdy o zavedení permakulturních principů na vaší zahradě?

Martina: Paní Gajdůšková, když jsem si s vámi povídala posledně, tak jsme se bavily o tom, že permakultura dokáže uživit mnohem víc lidí na mnohem menším kousku země. To je ten důvod, proč jste se rozhodla pro tento způsob hospodaření?

Alena Gajdůšková: Já jsem se s permakulturou seznámila v rámci své absolventské práce. Když jsem zjistila, že principy permakultury se shodují s tím, jaké principy dodržovali naši předci, tak mě to zaujalo a začala jsem se jí intenzivně věnovat.

Martina: Intenzivně věnovat v našich podmínkách znamená co? Kde se to dá studovat, kde se o tom dá vše přečíst?

Alena Gajdůšková: V současné době je již k dispozici několik publikací, například od Jaroslava Svobody nebo Seppa Holzera, kde se čtenáři mohou seznámit se základními principy permakultury. V letošním roce v Praze proběhl první úplný kurz permakulturního designu, takže možnosti se neustále rozšiřují.

Martina: Minule jste zmínila, že je třeba mít půdu dobře připravenou. Co to znamená?

Alena Gajdůšková: Dobře připravená půda má dostatek půdní organické hmoty. To je kompost, který se do půdy přidává. Protože když půdě chybí organická hmota, tak neudržuje vlhkost a půdní život, který by v ní měl být intenzivní, tam není téměř žádný.

Když byste si na poli vzala lopatku a hrábla do země, tak tam nebudou žádné žížaly, ani žádní jiní živočichové. Jednak proto, že se tam jezdí těžkou technikou, ale zároveň i proto, že tam není žádná organická hmota, kterou by žížaly mohly konzumovat.

Martina: Jedním ze základních pravidel pro permakulturu, při kterých zahrádkáři kroutí hlavou je, že zem se v záhoncích nekypří, ale když to naše posluchačka Gabriela z nedostatku času nedobrovolně zkusila, tak jí v záhonku vznikl beton. Čím to je? Je to právě tím, že tam není dost organické hmoty?

Alena Gajdůšková: Samozřejmě záleží na tom, jakou má půdu. Pokud bude mít jílovitou půdu, tak věřím tomu, že tam beton určitě má. A samozřejmě to může to být i tím, že chybí organická hmota.

Nekypření se doporučuje z toho důvodu, že v jednotlivých vrstvách půdy žijí různé mikroorganismy, které buď potřebují, nebo nepotřebují kyslík. Když rýčem otočíme zeminu, tak anaerobní mikroorganismy dáme nahoru na kyslík a opačně organismy, které potřebují kyslík, tak dáme pod zem. Tudíž obě dvě vrstvy nám zahynou a půda se stává postupně mrtvou.

Rytí sice pomáhá zvyšovat úrodu, protože se provzdušní půda a rozběhne se proces mineralizace, ale je to tlačení na půdu, aby vydávala výkon, aniž bychom do ní něco vraceli a je to nepřirozené.

Martina: Takže vy nekypříte?

Alena Gajdůšková: Kypřím pouze tehdy, když zakládám úplně nové záhony. Máme jílovitou půdu a je třeba pozemek nějakým způsobem vyplít a půdu připravit. Ale jinak doma na zahradě používám buď rycí vidle nebo ploskořez.

Martina: A jak tedy přilákat žížaly a všechnu tu havěť, aby se jim v té naší nekypřené půdě líbilo?

Alena Gajdůšková: Tím, že tam budeme dodávat půdní organickou hmotu. Půdu hnojíme kompostem, případně uleželým hnojem. Můžeme používat kravský, koňský, ovčí, králičí, můžeme používat i hnůj od morčat, to je úplně jedno. Důležité je, aby to nebyl čerstvý hnůj, protože ten plodinám ani půdním mikroorganismům nedělá dobře. Chce to, aby hnůj ležel minimálně rok, dva někde na hromadě.

Můžeme používat i zelené hnojení, což jsou rostliny, které se po skončení sklizně zasejí na plochu záhonu. Zelené rostliny, které tam vyrostou, chrání povrch půdy před erozí, jak vodní, tak větrnou. A když přijdou první mrazíky a rostlinky zahynou, tak se nechávají na záhonu ležet, do jara se rozloží a tím obohacují půdu zase o hmotu, která je tam potřeba.

Čím podsazovat ovocné keře? Co funguje nejlépe proti mšicím? Jak předejít plísni u rajčat a okurek? Jaké plodiny se k sobě nejlépe hodí? Čím vyléčit kadeřavost broskví. A to všechno bez chemických přípravků. Přečtěte si celý rozhovor na webu Českého