Upili se severoameričtí indiáni k smrti? Mýtus vyvrácen!

Indiáni a alkohol

Taky jste přesvědčeni, že původní obyvatelé Severní Ameriky mají nižší rezistanci vůči alkoholu, tedy že k podnapilosti jim stačí méně a opijí se rychleji než běloši a snadněji propadají do hlubin závislosti? Výsledky výzkumu arizonské univerzity odhalují skutečný stav.

Westerny často líčí bílého kolonizátora, kterak uplácí indiána „ohnivou vodou“, aby ho následně pod vlivem alkoholu donutil podepsat nevýhodnou smlouvu. Tak to známe jak z některých klasických amerických westernů, tak i z východoněmeckého pojetí příběhů Old Shatterhanda. Ovšem nejedná se jen o pořád dokola přejímané klišé? V tisku se opakovaly informace o tom, že původní obyvatelé severoamerického kontinentu jsou k alkoholu vnímavější díky své genetické výbavě a jsou tedy v tomto ohledu „jiní“ než běloši.

Tento schematický pohled se odrážel jak v umění, tak i v seriózní literatuře. S odvoláním na knihu The Pawne Indians vydanou The Oklahoma University Press píše čím dál populárnější internetová encyklopedie Wikipedie, že „američtí indiáni měli historicky velké potíže s užíváním alkoholu“. Vědci z arizonské univerzity si dali za úkol tyto „pevně dané“ pravdy ověřit a případně uvést na pravou míru. Jejich výzkum měl ukázat, do jaké míry je pití, potažmo alkoholismus indiánů a bělochů rozdílný či na stejné úrovni. Samotné šetření probíhalo v létech 2009–2013 a výsledky následně vydal časopis Drug and Alcohol Dependence.

Celkem se studie účastnilo 4000 původních Severoameričanů a 170 000 bělochů. V obou skupinách studie označila 17 % respondentů jako příležitostné pijáky a 8 % jako těžké pijáky, tedy alkoholiky. Za příležitostného pijáka byl označen člověk konzumující pět a více nápojů v průběhu jednoho až čtyř dnů během uplynulého měsíce, těžkým pijákem se stal člověk konzumující pět a více alkoholických nápojů v průběhu pěti nebo více dnů v uplynulém měsíci. Z průzkumu vyplynula zajímavá skutečnost: 60 % domorodých Američanů v průběhu minulého měsíce vůbec alkohol nevložilo do úst, zatímco k podobné „abstinenci“ se přihlásilo jen 43 procent bělochů.

"Naše odhalování stereotypů vážící se ke vnímání etnických skupin a jejich přístupu k alkoholu rozhodně nepopírá, že problémy s alkoholem existují. Všechny hlavní americké rasové a etnické skupiny čelí problémům kvůli zneužívání alkoholu a konzumace alkoholu v rámci těchto skupin se může lišit v závislosti na geografickém umístění, věku a pohlaví. Ale falešné stereotypy týkající se jednotlivých skupin a jejich vztahu k alkoholu mohou mít své vlastní následky. Například na jejich základě se někteří zaměstnavatelé mohou zdráhat přijímat zaměstnance ze skupiny, vůči níž panují předsudky. Členům této skupiny mohou někdy rozpaky bránit diskutovat se svými lékaři o problémech spojených s alkoholem," řekl James K. Cunningham, PhD, vedoucí výzkumného týmu.

Jsou indiáni rasově znevýhodněni?

Domorodí Američané mají statisticky menší přístup ke zdravotnímu pojištění i zdravotní péči, což existující stereotypy o vyšší afinitě k alkoholu i nadále prohlubují. Na tuto na první pohled nenápadnou souvislost upozorňuje i dr. Myra Muramoto, ředitelka the Native American Research and Training Center. „Doufáme, že naše média – filmy, televize, noviny, rozhlas, internet – budou otázku užívání alkoholu původními Američany uvádět přesněji. Nastal čas nechat zeslábnout mýty o jejich zvýšeném pití," řekl dr. Cunningham. Dá se ale předpokládat, že mýtus bude žít dál svým životem uvnitř skupin s rasistickým vnímáním lidstva. Jakýkoli mýtus, který „znevýhodňuje“ či „dehonestuje“ konkrétní rasovou skupinu, vyhovuje rasisticky pokřivenému pohledu na svět. A vědecky dokázaný fakt, že i v otázkách užívání či zneužívání alkoholu jsme na tom stejně, na přesvědčení rasistů asi nic nezmění.

Topi Pigula