Tento obrázek do několika sekund zmizí. Vyzkoušejte si slavný Troxlerův efekt

Už na počátku 19. století, konkrétně v roce 1804, se švýcarskému lékaři a filozofovi Ignazi Paulu Vitalu Troxlerovi podařil fascinující objev, který ani po dvou stoletích nevybledl. I když jak se to vezme – právě mizení či jakési blednutí obrazu před našima očima je totiž podstatou děsivého optického klamu. Přestože se Troxler zasloužil třeba o to, aby během revolučního roku 1848 byly do švýcarské ústavy zahrnuty prvky z její americké předchůdkyně, nic mu nezajistilo takovou známost jako popsání percepčního fenoménu, který od té doby nese jeho jméno.

Čtěte také: Orbisonova iluze: Je čtverec na obrázku pravidelný, nebo vypouklý?

Vyzkoušejte Troxlerův efekt

Troxlerovo mizení či Troxlerův efekt spočívá v tom, že pokud fixujeme svůj pohled na jedno konkrétní místo, neměnný podnět kolem onoho místa začne mizet. Tento jev se ještě umocňuje v případech, kdy jsou podněty málo kontrastní či rozmazané jako například na obrázcích v galerii. Zkuste se bez mrkání dívat do středu obrázku či na některý z bodů a už po pár sekundách se začnou dít věci. Respektive obrázek před vašima očima začne mizet.

Mechanismus mozku i oka

Jak si takový jev vysvětlit? Nejčastěji byl Troxlerův efekt připisován adaptaci neuronů, které zpracovávají percepční podněty. Naše mozkové struktury si totiž přestávají všímat podnětů, které se ukážou jako nepodstatné a neohrožující. Psychologie zná efekt habituace, díky němuž rychle přivykneme na tikání hodin a po chvilce už jej vůbec nevnímáme. A to se netýká pouze vizuálních či sluchových vjemů, nýbrž všech smyslových podnětů.

Tato adaptace se však neodehrává pouze v mozku, nýbrž do určité míry už na povrchu sítnice. To vysvětlují takzvané sakadické pohyby, což jsou mimovolní pohyby oka starající se o neustálé optimální zaostření – aniž bychom si to uvědomovali, obraz před našima očima se svým způsobem neustále aktualizuje, abychom vždy viděli to nejpodstatnější. A pro nejefektivnější práci oka je výhodné, když neměnné a statické podněty přestává plnohodnotně vnímat a raději je doplňuje zkušeností. Zdánlivá chyba vnímání je tak vlastně propracovaným percepčním mechanismem!

Zdroj: Big Think / Psychology Fading