Tento obrázek do několika sekund zmizí. Vyzkoušejte si slavný Troxlerův efekt
Troxlerův efekt má hodně dlouhou historii, dodnes však poukazuje na fascinující fenomén našeho vnímání, který může na první pohled působit až děsivě. Vysvětlení však svědčí o naší evoluční vybavenosti.
Už na počátku 19. století, konkrétně v roce 1804, se švýcarskému lékaři a filozofovi Ignazi Paulu Vitalu Troxlerovi podařil fascinující objev, který ani po dvou stoletích nevybledl. I když jak se to vezme – právě mizení či jakési blednutí obrazu před našima očima je totiž podstatou děsivého optického klamu. Přestože se Troxler zasloužil třeba o to, aby během revolučního roku 1848 byly do švýcarské ústavy zahrnuty prvky z její americké předchůdkyně, nic mu nezajistilo takovou známost jako popsání percepčního fenoménu, který od té doby nese jeho jméno.
Čtěte také: Orbisonova iluze: Je čtverec na obrázku pravidelný, nebo vypouklý?
Vyzkoušejte Troxlerův efekt
Troxlerovo mizení či Troxlerův efekt spočívá v tom, že pokud fixujeme svůj pohled na jedno konkrétní místo, neměnný podnět kolem onoho místa začne mizet. Tento jev se ještě umocňuje v případech, kdy jsou podněty málo kontrastní či rozmazané jako například na obrázcích v galerii. Zkuste se bez mrkání dívat do středu obrázku či na některý z bodů a už po pár sekundách se začnou dít věci. Respektive obrázek před vašima očima začne mizet.
Mechanismus mozku i oka
Jak si takový jev vysvětlit? Nejčastěji byl Troxlerův efekt připisován adaptaci neuronů, které zpracovávají percepční podněty. Naše mozkové struktury si totiž přestávají všímat podnětů, které se ukážou jako nepodstatné a neohrožující. Psychologie zná efekt habituace, díky němuž rychle přivykneme na tikání hodin a po chvilce už jej vůbec nevnímáme. A to se netýká pouze vizuálních či sluchových vjemů, nýbrž všech smyslových podnětů.
Tato adaptace se však neodehrává pouze v mozku, nýbrž do určité míry už na povrchu sítnice. To vysvětlují takzvané sakadické pohyby, což jsou mimovolní pohyby oka starající se o neustálé optimální zaostření – aniž bychom si to uvědomovali, obraz před našima očima se svým způsobem neustále aktualizuje, abychom vždy viděli to nejpodstatnější. A pro nejefektivnější práci oka je výhodné, když neměnné a statické podněty přestává plnohodnotně vnímat a raději je doplňuje zkušeností. Zdánlivá chyba vnímání je tak vlastně propracovaným percepčním mechanismem!
Zdroj: Big Think / Psychology Fading
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
